Čís. 3932.

Skutková podstata § 312 tr. zák. nevyžaduje urážku dosahující stupně § 487 a násl. tr. zák.; stačí výrok zlehčující úřední autoritu napadeného, je-li si pachatel vědom toho, že jím tuto autoritu zlehčuje.
Spadá sem výrok vykazující exekuční orgán z místnosti.
Kdo na pachatele k spáchání trestného činu již rozhodnutého úmyslně působí za tím účelem, by ho v jeho rozhodnutí posílil, k dokonání činu podnítil a povzbudil, jest intelektuálním pomocníkem ve smyslu § 5 tr. zák., třebaže vyvíjí onu činnost teprve, když bezprostřední pachatel s provedením trestného činu již započal.
(Rozh. ze dne 6. září 1930, Zm I 805/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Václava F-a do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 11. prosince 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák. a spoluvinou na přestupku proti bezpečnosti těla podle §§ 5, 411 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Proti odsouzení pro přestupek § 312 tr. zák. namítá zmateční stížnost, že »jest pochybovati, zda tvoří výrok pronesený obžalovaným k úřednímu orgánu: »Er solle sehen, daß er hinauskomme«: skutkovou podstatu přestupku § 312 tr. zák.; je prý možno, že jde o nedorozumění, že exekuční orgán, jsa velmi rozčilen, rozuměl nesprávně nezávadným slovům obžalovaného, který prý mu řekl jen, by šel k S-ovi. Než rozsudek takovýto omyl svědkův nezjišťuje a obžalovaný se jím ani nehájil. Výrok, v rozsudku zjištěný, právem soud podřazuje pod trestní ustanovení § 312 tr. zák., který nežádá, by urážka úřední osoby dosáhla takového stupně, jaký předpokládá na př. přestupek urážky na cti podle §§ 487 a násl. tr. zák.; k naplnění oné skutkové podstaty stačí každý výrok zlehčující úřední autoritu napadené osoby, je-li si pachatel vědom, že jím úřední autoritu zlehčuje; výrok, jehož použil obžalovaný proti úřednímu orgánu při výkonu jeho služby, jsa si vědom těchto okolností, jak rozsudek výslovně zjišťuje, a jímž vykazoval úřední osobu z místnosti, v níž měla předsevzíti úřední výkon, nepochybně zlehčuje úřední autoritu napadeného exekučního orgánu, není jen pouhým nezdvořilým nebo neslušným chováním, nýbrž přímou urážkou úřední osoby. Rozsudek sice nezjišťuje výslovně, že si obžalovaný byl vědom, že svým výrokem zlehčuje úřední autoritu, avšak tato náležitost plyne nutně jednak ze zjištěného doslovu výroku, jednak i z další v rozsudku zdůrazněné okolnosti, že obžalovanému bylo známo úřední postavení N-ovo, an ho N. výslovně na to upozornil, že před ním stojí jako úřední osoba ve službě.
Proti odsouzení pro přestupek §§ 5 a 411 tr., zák. namítá zmateční stížnost podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., že odsuzující výrok neobstojí, ano prý nebylo zjištěno, že obžalovaný vybízel S-a k lehkému ublížení na těle; i když použil slov »Schlag ock zu«, nemohl prý věděti, že z činu vzejde lehké ublížení na těle. Zmateční stížnost není provedena po zákonu. Rozsudek praví, že se výrok o vině Pavla S-a ve směru přestupku proti bezpečnosti těla podle § 411 tr. zák. zakládá na doznání obžalovaného Pavla S-a ve spojení s trestními oznámeními a s výpověďmi svědků. Podle rozsudečného výroku spočívá trestní vina S-ova v tom, že dne 16. února 1928 na státní silnici u S. Oskaru Sch-ovi zúmyslně způsobil lehké ublížení na těle, které zanechalo viditelné známky a následky. Přesvědčení o spoluvině obžalovaného F-a na tomto přestupku, totiž, že jeho vykonání radou a pochvalou nastrojil a k němu úmyslně dal podnět, odůvodnil soud úvahou, že týmiž průvodními prostředky (jež byly výše uvedeny k odůvodnění přesvědčení o vině Pavla S-a) pokládá soud za prokázáno, že obžalovaný Václav F. obžalovaného S-a k tomuto jednání, t. j. k úmyslnému lehkému ublížení na těle, tím povzbuzoval, že na něho volal »Schlag ock zu«. Rozsudek tedy zjišťuje, že obžalovaný F. povzbuzoval S-a, by způsobil Scho-vi úmysné lehké ublížení na těle; toto zjištění jest kryto oněmi výsledky průvodního řízení, a tudíž soud právem uznal stěžovatele vinným jako intelektuálního pomocníka při činu S-ově podle §§ 5 a 411 tr. zák. Jest uvážiti, že i ten, kdo na pachatele, k spáchání trestného činu již rozhodnutého úmyslně působí za tím účelem, by ho v jeho rozhodnutí posílil, ho k provedení, pokud se týče k dokonání činu podnítil a povzbudil, má za čin jím spáchaný zodpovědnost jako intelektuální pomocník, to i, když svoji činnost vyvíjí teprve v době, kdy bezprostřední pachatel s provedením trestného činu již započal. Pokud zmateční stížnost nedbá skutkových předpokladů rozsudku a na kusém podkladu provádí hmotněprávní zmatek, není dolíčená po zákonu a nelze k ní přihlížeti.

Citace:

Čís. 3932. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 420-422.