Čís. 3974.

Užívání slova chráněného pro jiného jako známka na účtech není o sobě porušením práva známkového.
(Rozh. ze dne 24. října 1930, Zm I 581/29).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 12. června 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 23 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud zmateční stížnost vytýká jako vnitřní rozpor rozsudku, že ve čtvrtém odstavci zjišťuje, že obžalovaný zasílal až do 22. srpna 1927 účty s označením zboží Myriam, kdežto hned v následujícím odstavci rozsudek v rozporu s tímto zjištěním praví, že tyto účty nebyly zasílány úmyslně, nýbrž bez vědomí obžalovaného a jen nedopatřením, — a pokud uplatňuje dále věcně výtku neúplnosti rozsudku, vytýkajíc nalézacímu soudu, že si nepovšiml jednak protokolované výpovědi obžalovaného, že podepisoval účty, které byly zasílány jeho zákazníkům, a že také uznává účty, na nichž je podepsán, — jednak té okolnosti, že slova, jimiž byla na některých účtech (zmateční stížnost poukazuje zejména k příloze přečteného dopisu B-ova a dopisu R-ova) fakturována cena za dodané zboží Myriam, nejsou předtištěna, nýbrž psána strojem, a to patrně v době vydání účtů, — takže prý předpoklad rozsudku o nepřelepení pozastaveného slova z nedopatření nepřiléhá ke skutečnému stavu věci, — týká se tento rozpor, pokud se týče tato neúplnost skutečnosti nerozhodné, neboť užívání slova chráněného pro jiného jako známka na účtech není o sobě porušením práva známkového (srov. Abel, Markenrecht str. 215). Účet může býti podle okolností případu půtahem pro označení dodaného zboží; leč v této příčině pokládá rozsudek za prokázanou obhajobu obžalovaného, že, jakmile seznal, že si soukromý obžalobce dal chrániti známku »Myriam«, přestal jí sám užívati a změnil přelepkami se slovem »Jaffi« na sáčcích původní označení »Myriam«, by bylo lze jeho zboží rozeznati od zboží soukromého obžalobce, — a nalézací soud dále zjišťuje podle svědectví Boženy F-ové, že nálepek bylo používáno ve všech případech a že se nestalo, by zboží bylo zasíláno bez nálepek. Rozsudek také v dalším pokládá za prokázáno, že obžalovaný učinil ihned opatření, by své zboží rozdílně označil a že také zboží to učinil přelepkami rozdílným. S tohoto hlediska je pak nerozhodné, zda bylo v zasílaných účtech obžalovaného jeho zboží ještě označováno slovem »Myriam« a zda obžalovaný ony účty sám podepisoval, či zda byly zasílány jen nedopatřením a bez vědomí obžalovaného, jak předpokládá soud nalézací.

Citace:

Čís. 3974. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 522-523.