Čís. 3814.

Zahlazením odsouzení nezanikají podle §§ 5 a 6 zákona čís. 111/1928 sb. z. a n. i veškeré následky odsouzení; pachatel trestného činu nabývá zahlazením odsouzení jen proti veřejnosti zase povahu osoby zachovalé; vytrpěný trest nemá mu býti újmou na jeho pověsti, by jako řádný občan mohl žíti a vystupovati ve společnosti, není však osobou soudně bezúhonnou, nýbrž jen se za ni pokládá.
Jde-li žadateli jen o dosažení vysvědčení zachovalosti, které ve smyslu § 6 zák. čís. 111/1928 sb. z. a n. nesmí obsahovati ani zápis o zahlazeném již odsouzení, ve svém podání pak ničeho jiného ani náznakem se nedožaduje, jest ve smyslu § 8 (12) zákona, § 411 tr. ř. příslušným k řízení o žádosti za zahlazení odsouzení milostí presidenta republiky soud, v jehož obvodě jest úřad vedoucí rejstřík trestů o odsouzeném.
(Rozh. ze dne 19. března 1930, Nd 2 26/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl spor o příslušnost mezi krajským soudem v Novém Jičíně a krajským soudem trestním v Praze, týkající se vyřízení návrhu Jaroslava B-a na milost zahlazením odsouzení podle § 12 zák. čís. 111/28 sb. z. a n., pokud se týče jeho žádosti, by milosti presidenta republiky bylo mu umožněno dosáhnouti vysvědčení zachovalosti z jeho trestní věci pro zločin podvodu po rozumu § 64 tr. ř. takto: Příslušným k řízení o žádosti Jaroslava B-a, by mu bylo milostí presidenta republiky umožněno dosáhnouti vysvědčení zachovalosti, jest krajský soud v Novém Jičíně, a ukládá se mu, by, příkazu ministerstva spravedlnosti ze dne 6. prosince 1929 vyhověl.
Důvody:
Žadatel byl odsouzen rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. října 1927 pro zločin podvodu podle § 197, 200, 203 tr. zák. do těžkého žaláře na 4 měsíce; trest si odpykal dnem 4. dubna 1928 a žádá nyní presidenta republiky, by mu umožnil dosáhnouti vysvědčení zachovalosti, jež potřebuje pro svého nynějšího zaměstnavatele. Žádost zaslaná kanceláří presidenta republiky ministerstvu spravedlnosti k dalšímu opatření, byla ministerstvem postoupena krajskému soudu v Novém Jičíně k řízení podle § 411 tr. ř. a § 12 zák. ze dne 14. června 1928, čís. 111 sb. z. a n. Odpíráli krajský soud zahájili příslušné řízení a považuje-li za příslušný krajský soud trestní v Praze jako soud rozhodnuvší trestný případ v prvé stolici, jenž yšak příslušnost rovněž neuznává, činí tak neprávem. Není správným názor krajského soudu v Novém Jičíně, že zahlazením odsouzení zanikají podle §§ 5 a 6 zák. čís. 111/1928 sb. z. a n. i veškeré následky odsouzení, a že se takto Jaroslav B. domáhá svojí žádostí současně prominutí všech právních následků odsouzení. Předpisy §§ 26, 242 a 268 tr. zák., pozměněné § 6 novely k tr. zák. čís. 131/1867 ř. zák., jakož i různá ustanovení práva občanského, procesního, volebního a správního, ustanovující pro pachatele trestného činu v důsledku jeho odsouzení určité škodlivé újmy a jiná obmezení (srov. jich soupis při § 26 tr. zák. vydání »československého kompasu«), nejsou nikterak dotčeny ustanoveními §§ 5 a 6 zák. o zahlazení odsouzení a nelze se domnívati, že právní fikce soudní bezúhonnosti, přivoděná zahlazením odsouzení ve smyslu cit. zákona, způsobuje již ipso iure i pominutí veškerých právních následků odsouzení, jež nastávají mocí zákona s odsouzením pro ten který čin. Třebaže předpis § 5 zák, čís. 111/1928 sb. z. a n. praví, že se osoba, jejíž odsouzení jest zahlazeno, pokládá za soudně bezúhonnou, určuje dotyčný zákon ihned v následující větě a v § 6 cit. zák. povahu této fikce, a jest z předpisů těch patrno, že pachatel trestného činu nabývá zahlazením odsouzení jen proti veřejnosti zase povahu osoby Zachovalé, že vytrpěný trest nemá mu býti újmou na jeho pověsti, by jako řádný občan mohl žíti a vystupovati ve společnosti. Že se však jen pokládá za osobu soudně bezúhonnou, nikoli však že jí jest, naznačil zákon jednak svým doslovem, jednak pouhou fakultativní povahou instituce zahlazení odsouzení, jež jest odvislé od návrhu postiženého, příp. návrhu dalších osob v § 9 zák. jmenovaných, mají-li tyto osoby zájem na dobré pověsti odsouzeného. Zákonné účinky odsouzení pro trestný čin jsou však tak různorodé a zasahují do tak četných a odlišných oborů práva, že otázka, zda a za jakých okolností mají pominouti vůbec, po případě před lhůtou v tom kterém zákonném předpise určenou, nezbytně musí býti řešena s naprosto jiných hledisek než jest tomu při pouhém zahlazení odsouzení. Jde-li proto žadateli Jaroslavu B-ovi jen o dosažení vysvědčení zachovalosti, které ve smyslu § 6 zák, čís. 111/1928 sb. z. a n. nesmí obsahovati ani zápis o zahlazeném již odsouzení, ve svém podání pak ničeho jiného ani náznakem se nedožaduje, je ve smyslu § 8 cit. zák. příp. podle § 12 tohoto zákona a § 411 tr. ř. příslušným k řízení o žádosti za zahlazení odsouzení milostí presidenta republiky krajský soud v Novém Jičíně jako soud, v jehož obvodě jest úřad vedoucí rejstřík trestů o odsouzeném.

Citace:

č. 3814. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 190-191.