Čís. 3767.

Předpisy trestního řádu pro hlavní přelíčení jsou ovládány zásadou ústnosti a bezprostřednosti, jejímž důsledkem jest jednak, že nejen členové nalézacího soudu, nýbrž i strany mohou vyslýchaným osobám dávati otázky podle § 249 tr. ř., jednak že nalézací soud jest povinen dbáti výjimky z této zásady, stanovené v § 252 tr. ř.
Jde o porušení této zásady (§281 čís. 4 tr. ř.), dal-li nalézací soud přes odpor obžalovaného přečisti protokol svědka, jehož osobní předvolání k hlavnímu přelíčení státní zástupce v obžalobě navrhoval, avšak, když se svědek nedostavil, navrhl přečtení jeho protokolu.
(Rozh. ze dne 6. února 1930, Zm I 701/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Obžalovací spis státního zastupitelství navrhoval, by byl k hlavnímu přelíčení předvolán Karel B., očitý svědek žalovaného trestného činu, z části vyviňující obžalovaného. Tento svědek byl k hlavnímu přelíčení skutečně obeslán (obsílka byla mu včas řádně doručena), avšak k přelíčení nepřišel. Veřejný obžalobce navrhl přečtení jeho svědeckého protokolu. Obhájce se ohradil proti čtení tohoto protokolu a navrhl předvolání svědka k výslechu. Nalézací soud nevyhověl obhájcovu návrhu, poněvadž svědek Karel B. byl již slyšen a stačí tudíž čtení jeho svědeckého protokolu, najmě an znalec prohlásil, že jeho osobního výslechu nepotřebuje k podání znaleckého posudku. Svědecký protokol Karla B-e byl pak přečten. Zmateční stížnost obžalovaného shledává důvod zmatečnosti § 281 čís. 4 tr. ř. v tom, že přes obhájcův odpor byl při hlavním přelíčení tento svědecký protokol přečten. Oprávněnost tohoto důvodu zmatečnosti závisí na otázce, zda byly vytýkaným postupem nalézacího soudu pominuty nebo nesprávně použity zákony nebo zásady trestního řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení zabezpečujícího trestní hájení. Předpisy trestního řádu pro hlavní přelíčení jsou ovládány zásadou ústnosti a bezprostřednosti a jest jejím důsledkem jednak, že nejen členové nalézacího soudu, nýbrž i strany mohou vyslýchaným osobám dávati otázky podle § 249 tr. ř., jednak že nalézací soud jest povinen dbáti výjimky z této zásady, stanovené v § 252 tr. ř. Nalézací soud zásadu tu porušil, dav přes odpor obžalovaného přečisti svědecký protokol Karla B., a jest postup nalézacího soudu, kterým bylo obžalovanému znemožněno, dotázkami ve smyslu § 249 tr. ř. věc objasniti, zmatečným s hlediska čís. 4. § 281 tr. ř.

Citace:

č. 3767. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 96-97.