Čís. 3773.

Zcela povšechný útok není způsobilým otřásti úsudkem lidí o osobní hodnotě jednotlivcově jen proto, že jest náhodou stoupencem napadené strany, členem početně velmi rozsáhlého výkonného výboru politické strany.
(Rozh. ze dne 12. února 1930, Zm I 512/29.).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost 46 soukromých obžalobců do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 2. května 1929, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3. tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 a 493 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
V souzeném případě jest podkladem rozsudku názor, že není tu takový stav věci, by se předmět útoku dal snadno zjistiti a aby podle zřetelných znamení připadajících na napadené osoby byly tyto i třetím osobám zjevný, ježto projev nenaznačuje nijak spolehlivé, že se jednalo právě o členy výkonného výboru strany. Jde tu o otázku, tímto nejvyšším soudem i bývalým vídeňským nejvyšším soudem opětovně řešenou, zda jest při urážce pronesené povšechně proti souboru osob každý k tomuto souboru náležející jednotlivec oprávněn k podání soukromé obžaloby. V judikatuře nejvyššího soudu dochází výrazu zásada, že výtky proti souboru osob lze stíhati jako urážku na cti jednotlivců náležejících tomuto souboru jen, pokud byly míněny jako urážka těchto jednotlivců a pokud jim tak bylo též lze rozuměti. Pojem cti jest vyznačen úsudkem společenských kruhů o osobní hodnotě člověka k nim náležejícího a podstatou urážky na cti jest neoprávněné snížení tohoto úsudku způsobem v §§ 487 až 493 tr. zák. naznačeným. Pro pojetí projevů povšechného rázu bude rozhodným, jak příslušné kruhy posuzují podle svých názorů takovéto projevy. S tohoto hlediska jest říci, že se v takových povšechných projevech podle stávajících názorů spatřuje projev jednotlivci ubližující jen, má-li projev znatelný věcný vztah k osobě jednotlivcově, neustupující naprosto do pozadí. Jest dáti nalézacímu soudu za pravdu, pokud uznal, že v pozastaveném projevu nelze spatřovati urážku jednotlivců, soukromých obžalobců, proto, že tu není známek, z nichž by se dalo souditi, že zažalované výroky čelí právě proti nim. Zcela povšechný útok není způsobilým otřásti úsudkem lidí o osobní hodnotě jednotlivcově jen proto, že jest náhodou stoupencem napadené strany, členem početně velmi rozsáhlého výkonného výboru politické strany. Prováděje při veřejném roku zrušovacím zmateční stížnost, poukázal zástupce soukromých obžalobců k tomu, že písemná zmateční stížnost uplatňuje ne sice číselně, ale zřejmým poukazem i důvod zmatečnosti § 281 čís. 5. tr. ř., ana vytýká, že rozsudek necituje zažalovaný článek správně. Rozsudek prý totiž uvádí, že všeobecný pojem »ziskuchtivci«, kteří se shlukli kolem S-ého atd., nenaznačuje nijak spolehlivě, že šlo právě o členy výkonného výboru strany (soukromé obžalobce) a může se vztahovati a patrně se vztahuje jen na skutečné ziskuchtivce, jimiž mohou býti zajisté i obyčejní údové strany a ne právě jen členové výkonného výboru, — kdežto soukromí obžalobcí žalovali výrok »společnost ziskuchtivců, která se kolem posl. S-ého shlukla, to zase u něho bez peněz nevydrží«. Necitoval-li však nalézací soud závadný výrok tak, jak byl zažalován, a neuvažoval-li zejména o tom, že je v zažalovaném článku řeč o »společnosti ziskuchtivců« a ne jen povšechně o »ziskuchtivcích«, odporuje prý rozsudek spisům a je z tohoto důvodu zmatečný podle čís. 5. § 281 tr. ř., neboť právě na slovo »společnost« kladli soukromí obžalobci velkou váhu, čerpajíce z něho oprávnění k obžalobě.
Lze uznati, že již písemná zmateční stížnost, poukazujíc k tomu, že napadený rozsudek necituje zažalovaný výrok správně, uplatňuje ne sice výslovně, ale zřejmým poukazem onen formální důvod zmatečnosti, který zástupce soukromých obžalobců při zrušovacím roku způsobem shora uvedeným blíže rozvedl. Leč věcně nelze tomuto důvodu zmatečnosti přiznati oprávnění, neboť ani ze slova »společnost« (ziskuchtivců) neplyne bližší označení postižených osob, najmě žádné zúžení okruhu těchto osob na soukromé obžalobce. I kdyby tedy byl nalézací soud přihlédl k tomuto zažalovanému slovu, nebylo by tím pro soukromé obžalobce nic získáno. Tvrzený rozpor se spisy netýká se tudíž okolnosti rozhodné a nečiní proto rozsudek zmatečným podle čís. 5. § 281 tr. ř.

Citace:

č. 3773. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 105-107.