Čís. 3914.Výroky: »Ať žije sovětské Rusko«, »Ať žije sovětská unie« jsou pobuřováním ve smyslu § 14 čís. 1 zák. na ochranu rep., byly-li proneseny komunistickým činovníkem u příležitosti zakázaného demonstračního průvodu, pořádaného komunistickou stranou v rámci rudého zájezdu.(Rozh. ze dne 24. července 1930, Zm I 148/30.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 18. listopadu 1929, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 14 čís. 1 zákona na ochr. rep., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, o trestu a ve výrocích s ním souvisejících a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl.Důvody:Nalézací soud vzal za prokázáno, že obžalovaný súčastniv se dne 18. srpna 1929 zakázaného demonstračního průvodu, pořádaného komunistickou stranou v rámci t. zv. rudého krajského zájezdu do Ch., křičel, když proti demonstrantům zakročila četnická asistence: »Hoch es lebe die Sowjetunion, hoch es lebe Sowjet-Russland«. Nalézací soud zprostil obžalovaného jednak proto, že v oněch výrocích neshledal skutkovou podstatu přečinu podle § 14 čís. 1 zákona na ochr. rep., nepokládaje výroky ty v souvislosti se zdejšími poměry za způsobilé, by jimi bylo pobuřováno proti samostatnosti státu, jeho ústavní jednotnosti a proti jeho demokraticko-republikánské formě, jednak proto, že vzal za prokázáno, že obžalovaný nemá ani potuchy o tom, v čem záleží podstata sovětské republiky, tak že si neuvědomil protizákonnost svých výroků, že působí intelektuálně na jiné, by v nich bylo vyvoláno nepřátelské stanovisko a nálada proti právním statkům § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. chráněným. Názor nalézacího soudu, že výkřiky obžalovaného nebyly ani objektivně způsobilé pobouřiti jiné proti právním statkům § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky chráněným, jest právně pochybený, jak právem vytýká rozsudku zmateční stížnost státního zastupitelství z důvodu čís. 9 a) § 281 tr. ř. Výroky: »Ať žije sovětské Rusko«, »Ať žije sovětská unie« mohou sice býti po případě jen projevem sympatie k řečenému státu jako výroky: »Ať žije Anglie nebo Italie«, avšak výroky ty mohou obsahovati za okolností případu, byvše proneseny u příležitosti zakázaného demonstračního průvodu, pořádaného komunistickou stranou v rámci t. zv. rudého krajského zájezdu do Ch., projev nadšení pro politické idey vládnoucí v Rusku, které jsou v příkrém rozporu s demokratickým principem, na němž jest vybudována ústava republiky Československé, a jsou tudíž zajisté objektivně způsobilé vyvolati náladu demokraticko-republikánské formě státu nepřátelskou a tak proti ní pobuřovati. Nalézací soud tím, že předem upřel oněm výrokům způsobilost, založiti skutkovou podstatu přečinu podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. po stránce objektivní, zřejmě nesprávně vyložil zákon a přivodil tím vytýkaný zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Rozsudek jest zmatečný i podle čís. 5 § 281 tr. ř. v tom směru, že soud, vylučuje skutkovou podstatu přečinu podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep. po stránce subjektivní, nepřihlížel, jak zmateční stížnost s hlediska neúplnosti rozsudku právem vytýká, k tomu, že obžalovaný byl, jak z trestního oznámení patrno, v době spáchání činu, činovníkem (pokladníkem) protistátního sdružení komunistické mládeže ve V., náležel tedy v tomto družstvu k osobám význačným. Jest na snadě, že taková funkce nebývá svěřována osobám duševně zaostalým, nemajícím pojem o zásadách, na nichž sdružení spočívá, nýbrž osobám požívajícím zvláštní důvěry, najmě i v tom směru, že budou účelně pracovati k uskutečnění oněch zásad. Není vyloučeno, že, kdyby byl nalézací soud uvážil i tuto okolnost, nebyl by bez bližšího přezkoumání uvěřil údajům obžalovaného o jeho naprosté nezkušenosti, a nenabyl by přesvědčení o tak malé inteligenci obžalovaného, že mu bránila, by nevystihl význam a dosah pronesených výroků.