Čís. 3833.

Ředitel družstva, jemuž náleží několik domů v různých obcích se samostatnými správci, zodpovídal by (§ 335 tr. zák.) za neprovedení nutných oprav (ohrady žumpy, naplněné žhavým popelem, do níž spadlo dítě) jen, kdyby byl stav nebezpečný pro tělesnou bezpečnost lidí znal, nebo byl správcem domu upozorněn na potřebu oprav a o jich provedení se nepostaral, ač-li to náleželo do oboru jeho působnosti v družstvu.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1930, Zm I 681/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 14. února 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., ze zmatečních důvodů čís. 4, 5 a 9 a) § 281 tr. ř., pokud jde o první z uplatněných zmatečních důvodů, právem. Podle § 335 tr. zák. jest trestným jednání neb opomenutí, o němž pachatel mohl již podle jeho přirozených následků, které každý snadno poznati může, postříci, že se jím může přivoditi nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti, nastalo-li z toho buď těžké uškození na těle člověka, nebo jeho smrt. Obžaloba klade obžalovanému za vinu, že jako ředitel potravního družstva v B. nedal náležitě opraviti u domku v H., jenž patří vlastnicky družstvu, kamennou ohradu na jednom místě spadlé žumpy, a že tímto opomenutím zavinil, že 2,5 roku starý Jaroslav K. spadl do této žumpy, naplněné žhavým popelem a následkem popálení zemřel. Nalézací soud uznal obžalovaného vinným podle obžaloby přečinem podle § 335 tr. zák. zjistiv, že žumpa, do níž Jaroslav K. spadl, byla 1 m hluboká, žhavým popelem, naplněná, obehnána 70 cm vysokou zdí, jež však byla na jedné straně rozbourána až do základu a že tato ohrada byla v tomto chatrném stavu již po 2 roky, co družstvo, jehož ředitelem byl obžalovaný, bylo vlastníkem domku. Nalézací soud zjistil, že se z domku vchází předem na velký obražený dvůr, určený pro děti, a za ním na druhý dvůr, v němž byla žumpa, do níž obyvatelé domku sypali popel, jenž byl sice též oplocen, do něhož se však vcházelo z prvního dvora, vrátky, jež byla tehdy otevřena a tím i druhý dvůr činila dětem přístupným. S hlediska zmatečnosti podle čís. 4 § 281 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že soud neprovedl nabídnuté důkazy jednak svědky Frant. L-ou a Josefem P-ým o tom, že družstvu patří do vlastnictví asi 17 budov v rozličných obcích, a že následkem toho byl v každé obci ustanoven zvláštní správec, jenž vede dozor nad domem v oné obci, jednak důkaz svědky Jaroslavem Mi-em a Karlem V-ou o tom, že za správce domu byl ustanoven Karel V.
Dále vytýká, že nebyl proveden důkaz místním ohledáním o tom, že u domku jsou dva dvorky, jeden úplně obražený pro děti, a druhý též oplocený, na němž jest žumpa na popel. Výtka v prvních dvou směrech jest odůvodněná, neboť vzhledem k tomu, že podle § 335 tr. zák. jest trestným jen opomenutí, o němž pachatel mohl postříci podle přirozených následků, které každý snadno může poznati, že jím může býti přivoděno nebo zvětšeno nebezpečí pro život nebo tělesnou bezpečnost člověka, — bylo důležité zjistiti, zda i obžalovaný, jenž bydlel v jiné obci, než kde se úraz stal, jenž měl jako ředitel družstva vrchní dozor na 17 domků družstva, byli mu podřízeni správci jednotlivých domků, kteří měli povinnost hlásiti mu závady a nutné opravy, a i domek v H. měl takového správce v osobě Karla V-i, zda obžalovaný mohl býti činěn zodpovědným za úraz dítěte. Vzhledem k tomu bylo zjistiti, zda obžalovaný věděl nebo mohl předvídati, že ve špatně obražené, avšak jinak mělké žumpě bývá žhavý popel, a že tedy chatrný stav žumpy jest pro žhavost jejího obsahu nebezpečným lidskému životu a bezpečnosti člověka; bylo zjistiti, zda obžalovaný věděl aneb aspoň mohl předvídati, že vrata do druhého dvorku bývají otevřena a že se tím žumpa stává přístupnou i dětem hrajícím si na prvém dvorku, takže děti mohou následkem nedostatečného obražení žumpy spadnouti do žhavého popele, popáliti se a tak ohroziti svoje zdraví i život. Bylo dále zjistiti, zda správce tohoto domu měl povinný dozor, by se do žumpy házel popel jen vychladlý a by vrata do druhého dvoru byla zavírána, a zda měl závady v tom směru obžalovanému hlásiti. Nalézací soud měl mylně za to, že hrozilo nebezpečí pro zdraví, život a tělesnou bezpečnost lidí již z chatrného stavu ohrady žumpy, přehlédnuv, že žumpa byla jen 1 m hluboká, a že nebezpečnost žumpy spočívala kromě chatrné ohrady hlavně v tom, že obsahovala žhavý popel, že byla přístupná dětem, a že příčinou smrti Jaroslava K-e byl pád do žhavého popele, nikoli pouhý pád do žumpy. Bude proto povinností nalézacího soudu, by probral a zjistil látku v naznačených směrech. Ze zjištění, jež nalézací soud učiní v těchto směrech, bude lze teprve posouditi, v jakém poměru byl obžalovaný jako ředitel družstva ke správě domku v H., a zda lze ho činiti za daných okolností zodpovědným za nepořádky ve správě domu toho, v jiné obci ležícího. Obžalovaný mohl by býti činěn jen tehdy zodpovědným za neprovedení nutných oprav, kdyby byl pro tělesnou bezpečnost lidí nebezpečný stav znal, nebo byl správcem domu upozorněn na potřebu oprav těch a o jich provedení se nepostaral, ač-li to náleželo do oboru jeho působnosti v družstvu.

Citace:

č. 3833. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 229-231.