Čís. 3869.

Promlčení přestupku § 6 tisk. nov. je vyloučeno, byl-li včas podán stíhací návrh pro přečin urážky na cti. Stíhací návrh (obžaloba) pro přečin urážky na cti tiskem obsahuje v sobě i stíhací návrh (obžalobu) pro přestupek § 6 tisk. nov.
(Rozh. ze dne 10. května 1930, Zm II 171/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Olomouci ze dne 12. března 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn ze soukromé obžaloby pro přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 tisk. novely ze dne 20. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil příslušnému podle § 28 odst. 2, 1 věta tisk. nov. krajskému soudu v Olomouci, by o ní znova jednal a rozhodl.
Důvody:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný zproštěn z obžaloby, protože nalézací soud vycházel z právního názoru, že věc je promlčena. V důvodech rozsudečných se uvádí, že i stíhací návrh dne 21. listopadu 1928 k soudu došlý, i obžaloba dne 26. ledna 1929 podaná vinily obžalovaného z přečinu proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. zák., a že teprve při hlavním přelíčení dne 12. března změnil soukromý obžalobce svůj návrh v ten smysl, že žádal potrestání obžalovaného pro přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 tisk. nov. K odůvodnění svého názoru o promlčení uvádí soud v důvodech, že přečin proti bezpečnosti cti má jinou skutkovou podstatu než přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 tisk. nov., že tu nejde o případ podle § 262 tr. ř., nýbrž o jiný čin podle § 263 tr. ř., a že přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 tisk. nov. byl v den, kdy byla obžaloba změněna, již promlčen. Uplatňujíc zmateční důvod podle § 281 čís. 9 b) tr. ř. vytýká stížnost, že tento názor jest právně mylným, poněvadž prý čin zažalovaný i čin na nějž byla obžaloba pozměněna, je týmž činem, že předmětem i původní obžaloby i obžaloby, jak byla pozměněna, jest uveřejnění pozastaveného článku v č. 48 periodického tiskopisu »H. z H.« ze dne 13. listopadu 1928, jde prý jen o změnu právní kvalifikace činu vzhledem k okolnostem při hlavním přelíčení na jevo vyšlým, jak to má na mysli § 262 tr. ř. Stížnost jest v právu. Podle stálé judikatury vídeňského nejvyššího soudu (na př. rozh. č. 701 sbírky Loflerovy) i tohoto nejvyššího soudu (na př. č. 1678 sb. n. s.) stíhací návrh i obžaloba pro přečin urážky na cti spáchané tiskem obsahuje v sobě i stíhací návrh (obžalobu) pro přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 tisk. nov., čímž jest vyloučeno promlčení ohledně tohoto přestupku již podáním stíhacího návrhu (obžaloby) pro přečin urážky na cti spáchané tiskem.

Citace:

č. 3869. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 298-299.