Čís. 3762.

Nejde o krádež, vzal-li si zaměstnanec při odchodu ze služby věc (kolo) prodanou mu zaměstnavatelem s výhradou práva vlastnického a danou mu k používání, třebas věc byla v zaměstnavatelově bytě. Okolností, že nalézací soud nezkoumal podle § 262 tr. ř., zda ve skutku pachatelově není skutková podstata jiného trestného činu, nemůže se nejvyšší soud zabývati na škodu obžalovaného, nebyl-li rozsudek v tom směru veřejným obžalobcem napaden.
(Rozh. ze dne 3. února 1930, Zm I 728/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 18. září 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin krádeže podle §§ 171, 176 - 2b) tr. zák. v doslovu zákona ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Doličujíc zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. zmateční stížnost tvrdí, že soud neshledal v činu obžalovaného krádež jen z důvodu, že, koupil-li kolo s výhradou práva vlastnického pro prodávajícího až do úplného zaplacení kupní ceny, bylo mu kolo svěřeno, obžalovaný ho také používal a měl je v držení. Zmateční stížnost namítá, že řešení to je neudržitelné, přihlížejíc jednostranně k náhodnému poměru obžalovaného k odcizené věci. Tvrdí, že se J., prodav kolo obžalovaného s onou výhradou a dav mu je k používání, nevzdal disposiční moci nad kolem ve prospěch obžalovaného. I skutečná moc nad kolem prý mu zůstala, ježto obžalovaný měl kolo v J-ově statku ve světnici a je samozřejmo, že by byl J. obžalovanému nařídil kolo přivésti zpět, kdyby byl zpozoroval, že přechovává kolo jinde nebo že jím disponuje jako vlastník. Mimo to namítá stížnost, že s hlediska pojmu »držení« ve smyslu § 171 tr. zák., které není totožné s pojmem držby v civilním právu, jak již několikráte bylo zrušovacím soudem vysloveno, nezáleží na tom, v jakém poměru ke kolu byl obžalovaný, nýbrž v jakém poměru ke kolu byl poškozený Jindřich J. Nalézací soud proto prý věc nesprávně posuzoval, neobíraje se otázkou držení poškozeného; zmateční stížnost dovozuje, že poškozený byl v držení kola, nevzdav se skutečné moci nad ním. Zmateční stížnost nemůže dojiti úspěchu. Zjištěním nalézacího soudu, že došlo k prodeji kola s výhradou práva vlastnického pro J-a a ke změně držby, dále že obžalovaný od té doby koupeného kola užíval, je vyloučena možnost jakéhokoliv současného držení u prodavatele. Těmito zjištěními nalézací soud zjistil, i, že poškozený držby neměl. Pokud zmateční stížnost poukazuje na jiná disposiční práva poškozeného, plynou tato jen z jeho práva vlastnického a tato práva nedoznala jednáním obžalovaného, pro které jest se mu zodpovídati, újmy. Snaží-li se stížnost dokázati, že se J. vůbec nevzdal disposiční moci nad kolem, přehlíží, že rozsudek zjišťuje, že obžalovaný měl kolo v držení- Zmateční stížnost toto zjištění po stránce formální nenapadá. Nemůže proto vycházeti v rozporu s ustanovením § 288 čís. 3 tr. ř. z protilehlých skutkových zjištění, a činiti jen na tomto vadném skutkovém podkladě závěry, jejímu názoru vyhovující. Ani vývody o skutečné moci J-ově nad kolem nejsou provedeny po zákonu, neboť vše, co zmateční stížnost na odůvodnění tohoto tvrzení uvedla, příčí se skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Nic takového zjištěno nebylo. Vychází-li se ze zjištění nalézacího soudu, jeví se zmateční stížnost veřejného obžalobce, tvrdící, že mylně nebyla v činu obžalovaného shledána krádež, neodůvodněnou. Ovšem bylo na nalézacím soudu, by po rozumu § 262 tr. ř. zkoumal, zda v pozastaveném činu obžalovaného není skutková podstata jiného trestného činu, v tom směru však rozsudek ani náznakem napaden nebyl a nejvyššímu soudu nebylo proto lze na škodu obžalovaného touto otázkou se zabývati.

Citace:

č. 3762. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 83-84.