Čís. 3768.

Vzdání se opravných prostředků obžalovaným je i v řízení porotním neodvolatelné a pro obhájce závazné.
Prohlášení obžalovaného o vzdání se opravných prostředků a přijetí rozsudku není ve své účinnosti podmíněno souhlasem obhájcovým ani předchozí poradou obžalovaného s obhájcem.
Obhájce nemá vlastního práva podati zmateční stížnost, ani se nemůže v zastupování obžalovaného rozejíti s jeho vůlí a s prohlášeným rozhodnutím se.
Ani v řízení porotním není formálně stranou obhájce, nýbrž obžalovaný.
Ani v řízení porotním (§ 346 tr. ř.) nemůže proti vůli nezletilého obžalovaného podati zmateční stížnost na jeho prospěch nikdo jiný (obhájce), než příbuzní uvedení v § 282 tr. ř.; jim běží lhůta k ohlášení zmateční stížnosti od téhož dne, od kterého počíná obžalovanému.
(Rozh. ze dne 6. února 1930, Zm I 9201/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaných do usnesení krajského soudu v Litoměřicích ze dne 7. prosince 1929 a ze dne 14. prosince 1929, jimiž byly podle § 1 čís. 1 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3. ř. zák. a roku 1878 odmítnuty zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského jako porotního soudu v Litoměřicích ze dne 16. listopadu 1929.
Důvody:
Napadená usnesení vyhovují zákonu, stížnosti jsou bezdůvodné. Obžalovaní prohlásili dopoledne 16. listopadu 1929, v jehož první ranní hodině byl vyhlášen rozsudek, při čemž jim bylo dáno předsedou porotního přelíčení právní poučení o opravných prostředcích, že přijímají uložené jim tresty, pokud se týče žádají, by, tresty mohli ihned nastoupiti, a že se vzdávají opravných prostředků. Obžalovaní od tohoto prohlášení neustoupili (což by nemělo právního významu) a zmateční stížnosti ani později neopověděli. Učinili tak dne 16. listopadu 1929 jen jejich obhájci, z nichž Dr. Z., zřízený obžalovanému Václavu M-ovi ex offo, nevykázal, že byl zmocněn zastupovat! tohoto obžalovaného i mimo rámec porotního hlavního přelíčení. Podle § 282 tr. ř. může na prospěch obžalovaného vznésti zmateční stížnost proti jeho vůli jen, je-li nezletilý, jeho poručník a jeho rodiče. To platí podle § 346 tr. ř. i v případech projednaných před soudy porotními. Že z toho, že pro hlavní přelíčení před soudy porotními předepsáno je trestním řádem (§ 41) obhajování obžalovaného obhájcem, ani z jiných předpisů o porotním hlavním přelíčení neplyne výjimka z oné zásady, najmě, že prohlášení obžalovaného o vzdání se opravných prostředků a přijetí rozsudku jest ve své účinnosti podmíněno souhlasem obhájcovým neb alespoň předchozí poradou obžalovaného s obhájcem, dovodil zrušovací soud v rozhodnutí uveřejněném ve sbírce trestní pod č. 44, k němuž se odkazuje (srovnej i rozh. sb. tr. č. 2844, 719). S tohoto hlediska je také nezávažné, zda byl obžalovaný František M. upozorněn, když se vzdával opravných prostředků, že státní zástupce ohlásil zmateční stížnost, což se ostatně stalo v jeho přítomnosti, aniž bylo třeba vyšetřovati, zda si byl vědom dosahu svého prohlášení, ana v tom směru ze spisů pochybnost nevyplývá. Obhájce nemá vlastní právo podati zmateční stížnost, ani se nemůže v zastupování obžalovaného rozejíti s jeho vůlí a prohlášeným rozhodnutím se a nelze uznati za zákonu vyhovující názor stížnosti Dr. Z-e, že v porotním řízení je formálně stranou obhájce, nikoli obžalovaný. Pokud se v obou stížnostech tvrdí, že si obhájci vyhradili při porotním hlavním přelíčení po vyhlášení rozsudku lhůtu na rozmyšlenou, děje se tak bez opory v protokole o porotním hlavním přelíčení, takže ani není třeba zabývati se důsledky vyvozovanými ve stížnostech z tohoto tvrzení. Poněvadž sborový soud první stolice nemůže změniti zákonné předpisy a jejich důsledky, je právně bezvýznamná okolnost, že dal obhájcům opověděvším opravné prostředky doručiti vyhotovení rozsudku. Bylo již řečeno, že proti vůli nezletilého obžalovaného mohou podle § 282 tr. ř. podati zmateční stížnost jeho rodiče. Obžalovaný Václav M. je ovšem nezletilý. Ale, jak se zmateční stížnost podává, určuje § 284 tr. ř., jenž stanoví pro opověď zmateční stížnosti nepřestupnou lhůtu třídenní a výslovně praví, že příbuzným obžalovaného, uvedeným v § 282 tr. ř., běží lhůta k ohlášení zmateční stížnosti od téhož dne, od kterého počíná obžalovanému. V této lhůtě však rodiče obžalovaného Václava M-a zmateční stížnost v jeho prospěch neopověděli. Právem tudíž sborový soud prvé stolice odmítl obě stížnosti, neboť byly podány osobami, jež nebyly oprávněné ke zmateční stížnosti, ani se obžalovaní sami opravných prostředků vzdali, a zmateční stížnost rodičů obžalovaného Václava M-a byla podána opožděně. Stížnostem se, jak ukázáno, nepodařilo dovoditi nezákonnost napadených usnesení.

Citace:

č. 3768. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 97-99.