Čís. 3736.

Skutková podstata zločinu podle § 128 tr. zák. sice nepředpokládá, by ukojení chlípných chtíčů bylo dosaženo, nýbrž stačí takové pohlavní zneužití, jež jen dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatelův, a smilnost podle § 516 tr. zák. předpokládá, že jednání, dotýkající se pohlavní sféry, prýští z podrážděnosti pohlavního chtíče nebo směřuje k tomu, by pohlavní pud pachatele nebo jiné osoby byl drážděn.
Z toho však nelze vyvozovati, že každý smilný čin, předsevzatý na osobě pod 14 lety, již naplňuje za všech okolností skutkovou podstatu § 128 tr. zák.; při tomto zločinu musí býti cílem smilného jednání ukojení chlípných chtíčů v onom nejširším smyslu; jednal-li pachatel smilně jen následkem podrážděnosti pohlavního chtíče, nenesl-li se však jeho úmysl k tomu cíli, by tímto jednáním byla jeho smyslnost drážděna a stupňována (bylo-li smilné jednání jen důsledkem předcházející podrážděnosti pohlavního pudu pachatele, nikoli cílem toho, by tato podrážděnost byla přivoděna nebo stupňována), není tu úmyslu směřujícího »k ukojení chlípných chtíčů«, a takové jednání nespadá pod § 128 tr. zák., nýbrž může býti jen přestupkem podle § 516 tr. zák.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1930, Zm I 470/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 1929, jímž byl obžalovaný, byv obžalován pro zločin zprznění podle § 128 tr. zák., uznán vinným jen přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se číselně důvodů zmatečnosti § 281 čís. 5 a 10 tr. ř. namítá zmateční stížnost státního zastupitelství, že si rozsudek odporuje, pokud uznal na vinu obžalovaného pro smilné jednání podle § 516 tr. zák., současně však odmítl skutkovou podstatu zločinu § 128 tr. zák., ač přece každé smilné jednání jest vykonáno vždy z důvodů pohlavních a slouží při nejmenším k tomu, by se smyslnost dráždila nebo stupňovala. Těmito vývody napadá zmateční stížnost rozsudek po stránce právní, vytýkajíc rozsudku mylný výklad pojmu »smilného činu« a mylné nazírání právní, pokud si soud neuvědomil, že k ukojení chlípných chtíčů podle § 128 tr. zák. stačí i pohlavní zneužití, jež jen smyslnost dráždí nebo stupňuje«. Ani v tom ani v onom směru nelze zmateční stížnosti přisvědčiti. Správným jest ovšem, že se podle judikatury nejvyššího soudu, která zřejmě tane zmateční stížnosti na mysli, ke skutkové podstatě zločinu podle § 128 tr. zák. nepředpokládá, by ukojení chlípných chtíčů bylo dosaženo, nýbrž že stačí pohlavní zneužití, jež jen dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatele; a správným jest i, že smilnost podle § 516 tr. zák. předpokládá, že jednání, dotýkající se pohlavní sféry, prýští z podrážděnosti pohlavního chtíče nebo směřuje k tomu, by pohlavní pud pachatele nebo jiné osoby byl drážděn. Leč z těchto právních zásad nelze ještě vyvozovati, — jak se patrně stížnost domnívá — že každý smilný čin, předsevzatý na osobě pod 14 lety, již naplňuje za všech okolností skutkovou podstatu § 128 tr. zák. Jest si vždy uvědomiti, že při tomto zločinu musí býti cílem smilného jednání ukojení chlípných chtíčů v onom nejširším smyslu; jednal-li pachatel smilně jen následkem podrážděnosti pohlavního chtíče, nenesl-li se však jeho úmysl k tomu cíli, by tímto jednáním byla jeho smyslnost drážděna a stupňována, bylo-li, jinými slovy řečeno, smilné jednání jen důsledkem předcházející podrážděnosti pohlavního pudu pachatele, nikoli cílem toho, by tato podrážděnost byla přivoděna nebo stupňována, nevykazuje takový skutek veškeré zákonné náležitosti § 128 tr. zák.; pro nedostatek úmyslu směřujícího »k ukojení chlípných chtíčů«, a může naplniti jen skutkovou podstatu přestupku § 516 tr. zák. Je tedy nasnadě, že rozsudek není právně pochybený, uznal-li na vinu obžalovaného podle § 516 tr. zák., vyloučiv jakýkoli jeho úmysl, nesoucí se k ukojení chlípných chtíčů. Tento úmysl napadený rozsudek skutečně vyloučil, zabývaje se cílem, k němuž smilná (necudná) činnost obžalovaného směřovala, a zjistiv v této příčině, že obžalovanému vůbec nešlo o nic jiného, než by s děvčaty žertoval, třebas i způsobem podle § 516 tr. zák. závadným; tento výrok odůvodňuje soud náležitě poukazem k stáří obžalovaného a ke způsobu jeho jednání; nemůže býti proto pochybnosti o tom, že rozsudkem měly býti vyloučeny vůbec každé možnosti, pokud se týče jakýkoliv vztah k ukojení chlípných chtíčů, třebas i spočívající jen ve dráždění nebo v stupňování smyslnosti. Jelikož stížnost těmto skutkovým zjištěním nevytýká žádnou z formálních vad čís. 5 § 281 tr. ř., jsou závazná i pro řízení zrušovací; i bylo zmateční stížnost jako neodůvodněnou zavrhnouti.

Citace:

č. 3736. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 32-33.