Čís. 3856.Výrok adresovaný jednotlivci nespadá pod ustanovení § 14 čís. 3 zákona na ochr. rep., nýbrž, bylo-li jím popuzováno proti němu k nepřátelskému činu (boykotu) pro jeho rasu, pod ustanovení čís. 4 §14 zák. na ochr. rep.(Rozh. ze dne 26. dubna 1930, Zm I 25/30.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 13. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 14 čís. 3 zákona na ochranu republiky a přestupkem podle § 411 tr. zák., vyhověl, pokud čelila proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 14 čís. 3 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek v tomto výroku jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících, a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů:Zmateční stížnost jest odůvodněna, pokud vytýká, že soud dospěl vadným způsobem ke zjištění, že obžalovaný svým výrokem popuzoval k zášti proti židům pro jejich rasu, nedbaje toho, že výrok podle doslovu »Kauft nicht bei dem Saujuden« i podle výslovného svědectví W-ova byl zřejmě adresován jednotlivci, W-ovi, a že tedy jím obžalovaný veřejně popuzoval proti jednotlivci k bojkotu pro jeho rasu, tedy k nepřátelskému činu ve smyslu čís. 4 § 14 zák. na ochr. rep. Tato vada rozsudku týká se okolnosti rozhodné, poněvadž jen na základě formálně bezvadného zjištění smyslu závadného výroku bude lze správně rozhodnouti, zda jde o skutkovou podstatu přečinu podle čís. 3 či o přečin podle čís. 4 § 14 zákona na ochr. rep. po případě o pouhý soukromožalobní delikt podle § 496 tr. zák.