Čís. 3909.

Ke skutkové podstatě přečinu podle druhé věty § 24 tisk. zák. se vyhledává »vědomost« jen ohledně zabavení; pro rozšiřování neb uveřejnění obsahu zabaveného spisu tiskem stačí jednání kulposní.
Zákon žádá »vědomost« o zabavení, nestačí zaviněná nevědomost o zabavení.
(Rozh. ze dne 3. července 1930, Zm I 387/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu V Litoměřicích ze dne 5. března 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 zák. z 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. a přečinem podle § 8 tr. zák. a § 24 tisk. zákona ze 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, pokud čelila proti rozsudkovému výroku o vině přečinem podle § 8 tr. zák. a § 24 tisk. zák. ze 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, zrušil rozsudek ve výroku o vině tímto přečinem a důsledkem toho i ve výroku o trestu a v dalších výrocích s trestem souvisejících a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, přihlížeje k právoplatnému odsouzení obžalovaného pro přečin podle § 14 čís. 1 zákona čís. 50/23, ohledně něhož zůstal rozsudek nedotčen.
Důvody:
Přečin podle § 24 tisk. zák. čís. 6/63 jest deliktem ryze formálním, směřujícím k udržení pořádku ve věcech tiskových, a nemá pojmově nic společného s trestným činem, spáchaným obsahem tiskopisu. Ke skutkové podstatě přečinu podle druhé věty § 24 tisk. zák. (o kterýž případ podle obžalovacího spisu jde) se vyhledává »vědomost« jen ohledně okolnosti, že tiskopis byl zabaven; pro rozšiřování zabaveného spisu neb uveřejnění jeho obsahu tiskem stačí již jednání kulposní, uveřejnění nevědomky, zanedbáním povinné péče a podob. Zákon žádá »vědomost« o zabavení, — nestačí zaviněná nevědomost o zabavení, jak rozsudek mylně za to má. Rozsudek obírá se obhajobou obžalovaného při hlavním přelíčení 17. dubna 1929, že vůbec nevěděl o zabavení čísla 249 »I.« z 30. října 1928. Rozsudek na základě výpovědi svědka Maxe M-a, stereotypeura v tiskárně, zjišťuje, že tomuto svědkovi bylo známo, že v diskusní příloze »I.« byla zabavena jednotlivá místa, nevěděl však, která, a proto předložil znovu celou diskusní přílohu censurnímu úřadu. Rozsudek pokračuje: »Z toho následuje, že i obžalovaný, odpovědný redaktor »I.«, musel věděti o zabavení...«. Rozsudek neuvádí, jak a proč k tomuto skutkovému závěru dospívá, nevysvětluje, věděl-li M. o zabavení, proč musel i G. o něm věděti, a jest rozsudek ve směru tom nesrozumitelným, obsahuje důvody bez logické souvislosti se zjištěním, jež má býti o ně opřeno, a trpí tudíž vadou nedostatku důvodů ve smyslu § 281 čís. 5 tr. ř., což zmateční stížnost obžalovaného právem vytýká.

Citace:

č. 3909. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 372-373.