Čís. 3847.»Tajnou organisací« ve smyslu § 17 zák. na ochr. rep. je nejen organisace, jež se před úřady skrývá, nýbrž i ta, jež vystupuje na veřejnost, avšak předstírá při tom jiný účel, než skutečně má.Okolnost, že elementární kursy pořádá komunistická strana a že jsou v novinách ohlašovány, nevylučuje, že jde po případě o tajnou organisaci ve smyslu § 17 zák. na ochr. rep.(Rozh. ze dne 15. dubna 1930, Zm I 826/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 25. ledna 1929, jímž bylo 23 obžalovaných podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěno z obžaloby pro přečin podle § 17 čís. 1 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., — zrušil napadený rozsudek jako zmatečný, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchtodůvodů:Nalézací soud osvobodil obžalované od obžaloby pro přečin § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. s odůvodněním, že nenabyl přesvědčení o tom, že elementární kursy pořádané komunistickou stranou čsl., jichž se obžalovaní zúčastnili, byly tajnou organisací a že bylo účelem této organisace podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu. Přečtením příslušných čísel »Večerníku Rudého Práva« bylo prý zjištěno, že schůze účastníků kursů byly veřejně ohlašovány a že se vědělo, že tyto kursy pořádá komunistická strana. Proto nelze prý míti za to, že šlo o tajnou organisaci. Dále nebylo prý prokázáno, že bylo účelem těchto kursů podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu; neboť svědkové Dr František C. a Rudolf E. prý potvrdili, že, když vstoupili dne 12. února 1928 do místnosti, v níž se kursy konaly, nastalo ihned ticho a o ničem se tam již nemluvilo a nejednalo, a obžalovaní sami prý vesměs popřeli, že bylo účelem kursů podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu, a tvrdili, že v těchto kursech byly jen obžalovaným Dr C-em vykládány jednotlivé odstavce »komunistického manifestu«. Důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. provádí zmateční stížnost věcně jen, pokud namítá, že skutečnosti, rozsudkem uvedené, že schůze účastníků elementárních kursů byly »Večerníkem Rudého Práva« ohlašovány a že se vědělo, že tyto kursy pořádá komunistická strana, nevylučuje, že šlo o tajnou organisaci, to proto, že »tajnou organisací« po rozumu § 17 zák. na ochranu republiky je nejen organisace, jež se před úřady skrývá, nýbrž i taková organisace, jež vystupuje na veřejnost, avšak předstírá při tom jiný účel, nežli skutečně má. Pokud jde o věcné provádění zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., jest sice s názorem zmateční stížnosti souhlasiti (§ 17 čís. 1, odst. 2 zák. na ochranu republiky, Milota. Zákon na ochranu republiky, str. 72), avšak zároveň zdůrazniti, že rozsudek nezjišťuje, že šlo o organisaci, jež předstírala na venek jiný účel, než skutečně měla, a že stížnost nevyvrací onou námitkou druhý důvod, jejž rozsudek pro napadený zprošťující výrok uvádí, že není prokázáno, že bylo účelem řečených kursů podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu.