Čís. 3973.

Při zločinu podle § 87 (85 c) tr. zák. lze přičítati okolnost, že s činem pachatelovým bylo spojeno velké nebezpečí, jako přitěžující okolnost (§ 43 tr. zák.) jen, šlo-li o nebezpečí, přesahující co do rozsahu nebo co do hrozivosti náležitosti nebezpečí jako skutkového znaku oněch zločinů.
(Rozh. ze dne 23. října 1930, Zm I 789/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 9. září 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločiny veřejného násilí podle §§ 87 a 81 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaného z výše trestu a trest prvým soudem obžalovanému uložený snížil použitím § 54 tř. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání obžalovaného z výroku o trestu jest důvodným. Nalézací soud uložil obžalovanému trest v mezích zákonné trestní sazby první věty § 88 tr. zák., uznav, že tu není podkladu pro použití § 54 tr. zák., poněvadž obžalovanému sice polehčuje, že jednal v prudkém hnutí mysli a že se k činu doznal, naproti tomu mu však přitěžuje, že spáchal dva zločiny různého druhu a že s jeho činem bylo spojeno velké nebezpečí. takže tu prý není převahy okolností polehčujících. Než okolnost, že s činem obžalovaného bylo spojeno nebezpečí, je skutkovou náležitostí i zločinu podle § 87 tr. zák., jímž byl obžalovaný uznán vinným, i zločinu podle § 85 c) tr. zák., jímž měl býti obžalovaný správně uznán vinným, a bylo by proto lze, přičítati tuto okolnost jako okolnost přitěžující jen, kdyby šlo o nebezpečí, přesahující co do rozsahu nebo co do hrozivosti náležitosti nebezpečí jako skutkového znaku uvedených zločinů. Zrušovací soud hledě k jednání obžalovaného jakož i k následkům, jež jednáním tím nastaly nebo nastati mohly, neshledal, že nebezpečí, činem obžalovaného vyvolané, dosahovalo rázu při výměře trestu zvlášť na váhu padajícího, a jest proto přisvědčiti odvolání, že není podkladu pro názor nalézacího soudu, že s činem obžalovaného bylo spojeno takové nebezpečí, k němuž jest podle § 43 tr. zák. přihlížeti jako k okolnosti přitěžující. Podle toho obžalovanému přitěžuje jen souběh dvou různých zločinů, naproti tomu mu však polehčuje, že jednal v prudkém hnutí mysli a že se k činu doznal. Jde tedy o převahu okolností polehčujících a to takových, z nichž lze důvodně očekávati, že se obžalovaný polepší, a jež proto odůvodňují použití § 54 tr. zák.

Citace:

Čís. 3973. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 521-522.