Čís. 3943.

Za svědeckou výpověď ve smyslu § 199 a) tr. zák. nelze pokládati výpověď osoby, proti níž byl podle spisů důvod k podezření, že se sama dopustila trestného činu, o němž byla vyslýchána, nebo že na něm měla trestnou účast, je-li její výpověď, třebaže byla učiněna ve formě svědectví před soudem, v pravdě obhajobou vinníkovou; této výhody však požívá osoba slyšená formálně jako svědek, v pravdě jako provinilá, jen, pokud svou výpovědí hájí sebe, cítíc se subjektivně obviněnou a zakrývajíc pravdu, by nevyšla na jevo její vlastní vina; pakliže však a pokud svou svědeckou výpovědi zakrývá pravdu ve prospěch jiné osoby, ať již obviněné nebo dosud jako vinník neznámé, není zákonného podkladu pro nepřičítatelnost křivého svědectví; rozhoduje úmysl, v němž byla výpověď učiněna.
Nejde-li o svědeckou výpověď, nýbrž o obhajobu vinníka ve formě svědectví, nejde ani u spoluvinníka o trestný čin, nýbrž jen o domluvu pachatele trestného činu se spoluvinníkem.
(Rozh. ze dne 23. září 1930, Zm I 523/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. května 1929, pokud jím byl obžalovanému, odsouzenému pro zločin podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., povolen podmíněný odklad výkonu trestu, takto právem: Na zmateční stížnost státního zastupitelství zrušuje se podle § 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu ve výrocích, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými. Bedřich V., Tomáš V., František Š. a Stanislav K. zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., Bedřich V. i přestupkem podle § 269 a) tr. zák., obžalovaný Rudolf Č. pak spoluvinou na zločinu podvodu podle §§ 5, 197, 199 a) tr. zák. (odst. A, 1 a 2 rozsudkového výroku), dále výroky o trestech všech obžalovaných a výroky s nimi související, a věc se vrací krajskému soudu v Českých Budějovicích, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, přihlížeje při novém vyměření trestu obžalovanému Rudolfu Č-ovi k nezrušeným odstavcům A 3 a 4 rozsudku. Zmateční stížnost a odvolání státního zastupitelství odkazují se na toto rozhodnutí.
Důvody:
Při jednání o zmateční stížnosti, podané státním zastupitelstvím do výroku, jímž byl obžalovanému Tomáši V-ovi, odsouzenému pro zločin podvodu křivým svědectvím podle §§ 197, 199 a) tr. zák., povolen podmíněný odklad výkonu trestu, přesvědčil se zrušovací soud, že bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaných Bedřicha V-y, Tomáše V-y, Františka Š-e, Stanislava K-a a Rudolfa Č-a nesprávně použito (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), pokud byli první čtyři obžalovaní uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., Bedřich V. i co do činu spáchaného 31. ledna 1929 přestupkem podle § 269 a) tr. zák., obžalovaný Rudolf Č. pak spoluvinou na zločinu podvodu podle §§ 5, 197, 199 a) tr. zák. (odst. A, 1 a 2 rozsudkového výroku). Nalézací soud zjistil, že obžalovaný Rudolf Č. kupoval jako obchodvedoucí v obchodě své tchýně v L. od mladých hochů kradené věci, najmě obilí, vejce a drůbež, a že je naváděl, by tyto věci doma rodičům odcizovali a jemu je donášeli, a že jim za tyto kradené věci dával různé mlsky a potraviny. Pro tento čin byl Rudolf Č. rozsudkem okresního soudu v Lomnici nad Lužnicí ze dne 5. března 1929, č. j. T 303/28 pro přestupek podle §§ 5, 460 tr. zák. a přestupek podle § 464 tr. zák. odsouzen do tuhého vězení na 3 týdny. V tomto trestním řízení T 303/28 byli vyslechnuti jako svědci nynější spoluobžalovaní Bedřich V., Tomáš V., František Š. a Stanislav K., Bedřich V. udal při tom, byv dne 31. ledna 1929 u okresního soudu v Lomnici nad Lužnicí slyšen jako svědek, že kupoval u Č-a salám a cukroví, že věci ty bral na dluh a přinesl Č-ovi za to 4 kg žita, které vzal doma. Měl prý u Č-a dluh 3 Kč a Č. mu řekl, by přinesl 4 kg žita. Dne 5. března 1929 Bedřich V. tuto výpověď jako svědek opakoval, při sčelení s Rudolfem Č-em však prohlásil, že není pravda, že mu Č. říkal, by mu přinesl 4 kg žita. Tomáš V., František Š. a Stanislav K. pak udali jako svědci v podstatě celkem shodně, že sice kupovali u Č-a různé věci, ale že tyto věci platili hotově, že je Č. nenaváděl, by mu nosili obilí, a že mu je ani nenosili. Dále zjistil nalézací soud na základě doznání nynějších obžalovaných Bedřicha V-y, Tomáše V-y, Františka Š-e a Stanislava K-a, že ony jejich svědecké výpovědi neodpovídají pravdě, že vypověděli před okresním soudem v Lomnici nad Lužnicí jako svědci úmyslně a vědomě nepravdu, že Č. je skutečně naváděl, by mu nosili žito, oves a jiné věci, což i činili, že jim Č. za to dával salámy, cukroví a jiné věci, a že pak Rudolf Č., když již bylo pro tyto činy proti němu zavedeno trestní řízení, řečené čtyři mladistvé spoluobžalované úmyslně naváděl, by u soudu řekli, že k němu nic nenosili a že je nenaváděl, by doma kradli obilí. Opíraje se o tato zjištění, shledal nalézací soud v jednání obžalovaných Bedřicha V-y, Tomáše V-y, Františka Š-e a Stanislava K-a skutkovou podstatu zločinu podvodu křivým svědectvím podle §§ 197, 199 a) tr. zák., u Bedřicha V-y co do činu spáchaného dne.31. ledna 1929, kdy mu ještě nebylo 14 let, i přestupek podle § 269 a) tr. zák., v jednání Rudolfa Č-a pak skutkovou podstatu spoluviny na onom zločinu podle §§ 5, 197, 199 a) tr. zák., an zlý skutek oněch čtyř spoluobžalovaných rozkazem, radou a poučením nastrojil a k němu úmyslně dal příčinu.
Odsoudiv obžalované pro ony trestné činy, použil nalézací soud nesprávně trestního zákona v neprospěch obžalovaných. Zrušovací soud dolíčil již v četných rozhodnutích, že za svědeckou výpověď ve smyslu § 199 a) tr. zák. nelze pokládati výpověď osoby, proti níž byl podle spisů důvod k podezření, že se sama dopustila trestného činu, o němž byla vyslýchána, nebo že na něm měla trestnou účast, je-li její výpověď, třebaže byla učiněna ve formě svědectví před soudem, vpravdě obhajobou vinníkovou. To plyne ze zásady, ovládající trestní řád, vyslovené najmě v předpisu § 202 tr. ř., že vinník není povinen doznati se k vině a nesmí býti nijakým způsobem donucován k doznání; ani sankce § 199 a) tr. zák. nesmí býti použito za prostředek k obejití tohoto zákazu. Této výhody však požívá osoba slyšená formálně jako svědek, vpravdě jako provinilá, jen, pokud svou výpovědí hájí sebe, cítíc se subjektivně obviněnou a zakrývajíc pravdu, by nevyšla najevo její vlastní vina; pakliže však a pokud svou svědeckou výpovědí zakrývá pravdu ve prospěch jiné osoby, ať již obviněné nebo dosud jako vimník neznámé, není zákonného podkladu pro nepřičítatelnost křivého svědectví. Pro posouzení těchto otázek jest rozhodným úmysl, v němž byla výpověď učiněna. S těchto hledisek měl nalézací soud vycházeti i v souzeném případě; měl se obírati skutkovou otázkou, oč obžalovaným Bedřichu V-ovi, Tomáši V-ovi, Františku Š-ovi a Stanislavu K-ovi při každé jednotlivé jejich výpovědi šlo, zda chtěli nepravdivými údaji pomoci sobě či Rudolfu Č-ovi, zakrýti svou vinu či zmírniti vinu Č-ovu, a zda a nakolik jejich formálně svědecké výpovědi byly vpravdě zodpovídáním se vinníků. V této příčině bylo i uvážiti svědeckou výpověď Růženy V-ové, podle níž ji obžalovaný Rudolf Č. vyzval, by k němu do obchodu poslala své bratry Bedřicha a Tomáše, že potřebuje něco s nimi mluviti, že se musejí hájit, kdyby mluvili pravdu že by byli zavřeni, dále výpověď obžalovaného Františka Š-e, že Č. říkal jemu (Š-ovi), Tomáši V-ovi a Bedřichu V-ovi, by u soudu udali, že je nenaváděl, by k němu nosili obilí a že k němu nic nenosili, a že by byli zavřeni, kdyby řekli pravdu, jakož i obdobný údaj obžalovaného Stanislava K-a, že mu Č. hrozil, že, bude-li mluviti pravdu, bude sám (t. j. K.) zavřen. Pro nedostatek skutkových zjištění v těchto směrech není dosud zjištěnými skutečnostmi naplněna skutková podstata zločinu podvodu podle 197, 199 a) tr. zák., jímž byli uznáni vinnými první čtyři obžalovaní. Výrok o jejich vině spočívá na nesprávném použití zákona v neprospěch obžalovaných a je zmatečný podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Podle § 290 tr. ř. bylo proto z moci úřední postupovati tak, jako kdyby dotčený hmotněprávní důvod zmatečnosti byl uplatňován, a zrušiti rozsudek nalézacího soudu ve výroku o vině, týkajícím se těchto čtyř obžalovaných. Totéž muselo se však státi i co do výroku, odsuzujícího obžalovaného Rudolfa Č-a pro spoluvinu na zločinu podvodu podle §§ 5, 197, 199 a) tr. zák. (odst. A, 2 rozsudkového výroku), neboť, kdyby nalézací soud došel k přesvědčení, že u prvních čtyř obžalovaných nešlo o svědecké výpovědi, nýbrž o obhajobu vinníků ve formě svědectví, nešlo by ani u Rudolfa Č-a o spoluvinu na zločinu podvodu, spáchaném křivým svědectvím, nýbrž jen o domluvu pachatele trestného činu se spoluvinníky, kteří se s ním dopustili činu, o němž byli, ovšem ve formě svědeckého výslechu, soudem slyšeni.

Citace:

Čís. 3943. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 448-451.