Čís. 3818.

Výkonný orgán jest oprávněn dožádati se přímo pomoci četnictva má-li za to, že četnická pomoc jest při výkonu exekuce nutná.
Četník smí použiti zbraně i, nelze-li jinak překonati odpor směřující ke zmaření jeho služebního výkonu.
Proti služebním výkonům vrchnostenských osob není přípustná nutná obrana (§ 2 g) tr. zák.).
(Rozh. ze dne 21. března 1930, Zrn 1 412/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl, po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 1929, jímž byli uznáni vinnými Václav Š., Anežka Š-ová st. a Anežka Š-ová ml. zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupkem podle § 312 tr. zák., Marie Š-ová přestupkem mísení se do úředního výkonu podle § 314 tr. zák. a Božena Š-ová přestupkem podle § 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9a) § 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že soud posoudil věc právně mylně, maje za to, že četníci, kteří zakročili při exekuční dražbě na »pouhou a neodůvodněnou« výzvu výkonného orgánu soudního, požívají zákonné ochrany § 68 tr. zák.; ve skutečnosti prý nevykonávali vrchnostenský příkaz, poněvadž nebyli k tomu ani sami oprávněni, ani zmocněni soudem nebo svým příslušným orgánem; šlo prý jen o domnělý vrchnostenský úkon četníků, tím spíše, an prý celý výkon dražby byl nezákonný jak proto, že bylo draženo více, než bylo třeba, tak i proto, že se prováděla dražba pro pohledávky, o jejichž jsoucnosti prý obžalovaní nebyli vyrozuměni; v každém případě prý jde o vykročení z pravomoci četnictva, ani prý bez zákonných důvodů použili zbraně proti obžalovaným, tímto vybočením pozbyli prý četníci nároku na zákonnou ochranu podle § 68 tr. zák.; obžalovaní prý byli oprávněni brániti se proti nesprávnému jejich útoku a jsou beztrestni tím spíše, ani se bránili spíše pudovými pohyby a trpným odporem, než »útočnou obranou«; poněvadž obžalovaní, najmě Václav Š. a Anežka Š-ová starší byli v takovém stavu mysli, že nemohli míti představu o dosahu svého jednání, naopak mohli býti a byli přesvědčeni, že jsou vážně ohroženi na životě, jednali prý v omylu, který je vyviňuje; pouhý nesouhlas se zatčením, projevující se rozčilenými a samovolnými pohyby, nemůže prý vůbec zakládati trestný čin. Tyto námitky nejsou odůvodněné; pokud při jejich provádění zmateční stížnosti nedbá skutkových zjištění rozsudku buď vůbec, nebo všech, není provedena po zákonu. Podle § 26 odst. 2 ex. ř. (§ 14 instrukce pro výkonné orgány, nař. min. sprav, ze 12./7. 1897, č. 15 346, věstník min. sprav. č. 26 a ze dne 10. května 1910, věstník čís. 9 a § 45 služební instrukce pro četnictvo — výnos min. vnitra ze dne 5 . července 1922, čís. 3266/1923) mohou výkonní orgánové soudní za účelem odstranění odporu, jehož proti nim bylo použito, dožádati se přímo podpory bezpečnostních orgánů (stráže bezpečnosti, obecních starostů, obecních zřízenců), a je-li třeba, i četnictva. Jen, je-li potřebí vojenské pomoci, jest se jim obrátiti na exekuční soud (§ 26 odst. 2 ex. ř.). Byl tudíž v souzeném případě výkonný orgán Alois S., o němž rozsudek zjišťuje, že se dostavil do stavení obžalovaných, by z nařízení okresního soudu provedl exekuční dražbu dobytka, náležejícího Václavu Š-ovi a Anežce Š-ové st., oprávněn dožádati se pomoci četnictva, když mu obžalovaný nechtěl otevříti chlév dobrovolně, a, znaje jeho násilnou povahu, uznal, že četnická pomoc jest nutná. Jest zjištěno, že četníci zakročili proti obžalovaným přímo k dožádání výkonného orgánu ve smyslu oněch zákonných předpisů. § 13 zákona o četnictvu čís. 299 z roku 1920 Sb. z. a n. v doslovu čl. 1. zákona z 31. ledna 1928, čís. 28 Sb. z. a n. uvádí mezi případy, kdy četník smí použiti zbraně, i ten, že nelze jinak překonati odpor směřující ke zmaření četníkova služebního výkonu. Podle § 65 služ. instrukce (výnos min. vnitra z 5. července 1922, čís. 3266/23) smí četník užiti zbraně i v těchto případech jen za náležité opatrnosti, co možno s největší šetrností, snaže se jen, by učinil neschopným útočníka k odporu (nebo nebezpečného zločince k útěku) — a teprve, když selhaly prostředky mírnější, napomenutí rozkazovacím způsobem, zatčení a přiložení svěracích řetízků (sbírka četnických předpisů Pinkas a Erhart 1. svazek, str. 139 a násl.). Z rozsudečných zjištění jest patrno, že se vrchní četnický strážmistr H. zachoval v souzeném případě podle těchto předpisů, an obžalovaného Václava Š-u nejprve napomenul, několikráte ho jménem zákona vyzval, by ustal ve svém počínání, směřujícím k zmaření exekučního výkonu, pohroziv mu následky jeho počínání; a když si přes to Václav Š. vedl násilně, vrazil do strážmistra H-y, chtěje ho odstraniti s cesty k F-ovi, prohlásil ho strážmistr za zatčena, a když dále proti němu po zatčení rukama šermoval a křičel, že se od chléva odstraniti nedá, chtěl mu strážmistr, vida nebezpečí hrozící se strany členů rodiny Š-ových, přiložiti svěrací řetízky, a když to Š. zmařil a dále násilně jednal, najmě strážmistra H-u několikráte udeřil do prsou a dvakráte ho kopl nohou do holeně a do kolena, pohrozil obžalovanému, že použije zbraně. Týž postup jest zjištěn i u obžalovaných Anežky Š-ové st. a Anežky Š-ové ml. se strany vrchního strážmistra H-y a strážmistrů L-a a P-a. Z těchto zjištění plyne hledíc k oněm předpisům, že služební výkon četníků byl nejen formálně, nýbrž i věcně správný a že nemůže býti řeči o vybočení, které by zbavovalo četníky zákonné ochrany podle § 68 tr. zák. Proti řádnému služebnímu výkonu jest nutná obrana ve smyslu § 2 g) tr. zák. vyloučena; byla by možná, kdyby se výkon osoby úřední jevil trestným útokem, kdyby na př. zakládal zločin zlého užívání moci úřední, kdyby byl vůbec nedovolený nebo nenáležel vůbec k působnosti úřední osoby jej provádějící. Poněvadž však v souzeném případě nic takového zjištěno nebylo, nebyl odpor obžalovaných proti četníkům dovolenou obranou, nýbrž donucováním úřední osoby, a poněvadž se stal v úmyslu zmařiti služební výkon, byl zločinem podle § 81 tr. zák. Za tohoto stavu věci jest zásadně nerozhodno, zda je úřední výkon i věcně odůvodněný čili nic, stačilo by, že nepostrádal podstatných náležitostí formálních, které již o sobě zabezpečují vrchnostenské osobě zvýšenou zákonnou ochranu podle § 68 tr. zák. Námitky proti nařízení výkonu exekuce měli obžalovaní uplatňovati opravnými prostředky podle předpisů exekučního řádu; výtky proti postupu exekučního orgánu stížností na soud, nikoli však trestnou svépomocí.

Citace:

č. 3818. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 195-197.