Čís. 3799. Shluknutím po rozumu § 283 tr. zák. jest nejen shromáždění většího počtu lidí, které je svou povahou s to ohroziti veřejný pokoj a pořádek, nýbrž i shluk většího počtu lidí z příčiny nezávadné, jakmile nebylo uposlechnuto úřední výzvy k rozchodu. Trestu podle § 283 tr. zák. propadá každý účastník shluknutí v onom smyslu, neuposlechne-li neprodleně rozkazu k rozejití se, t. j. kdo se na úřední výzvu od davu ihned neoddělí a z místa shluknutí nevzdálí, bez ohledu na to, byl-li překážkou úředního výkonu v konkrétním případě čili nic. (Rozh. ze dne 6. března 1930, Zm 1 720/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dně 21. srpna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák. Důvody:Zmateční stížnost, uplatňujíc jen důvod zmatečností čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že obžalovaný byl neprávem uznán vinným přečinem podle § 283 tr. zák., poněvadž, jak ze zjištění soudního jde na jevo, jeho jednání nezakládalo skutkovou podstatu tohoto přečinu. Stěžovatel má za to, že účelem § 283 tr. zák. jest poskytnouti bezpečnostním orgánům právo vykonávati úřední výkon bez překážky a proto se jim dává moc odstraniti překážející dav z místa úředního výkonu. Obžalovaný prý nebyl takovou překážkou úředního výkonu, jakou má zákon na mysli, a proto se prý nemohl dopustiti tohoto přečinu. K jeho skutkové podstatě chyběla prý u něho podstatná část, totiž účast na shluknutí. Zmateční stížnost tvrdí dále, že obžalovaný byl vzdálen od shluknuvšího se davu asi 15 kroků, že nebyl v davu obklopujícím četníky, že si věci nevšímal, že úřední výzvu k rozchodu na sebe nevztahoval, ba že nemohl ani míti za to, že se ho týká, poněvadž ve shluku nebyl a nemohl se od něho odděliti. Než zmateční stížnost jest v onom směru neodůvodněna, v tomto není provedena po zákonu. Shluknutím po rozumu § 283 tr. zák. jest nejen shromáždění většího počtu lidí, které je svou povahou s to ohroziti veřejný pokoj a pořádek, nýbrž i shluk většího počtu lidí z příčiny nezávadné, jakmile nebylo uposlechnuto úřední výzvy k rozchodu. Trestu podle § 283 tr. zák. propadá každý účastník shluknutí v onom smyslu, neuposlechne-li neprodleně rozkazu k rozejití se, kdo se na úřední výzvu od davu ihned neoddělí a z místa shluknutí nevzdálí, bez ohledu na to, byl-li překážkou úředního výkonu v konkrétním případě čili nic (rozh. čís. 1272/1923 nejv. s., čís. 2642/01 víd. nejv. s.). V souzeném případě zjistil soud (a jeho zjištění zmateční stížnost po formální stránce vůbec nenapadá), že obžalovaný stál asi 15 kroků daleko od místa, kde byl M. četnictvem zatýkán a na místě, kde byl shromážděn dav asi 400 lidí, že se po výzvě četnictva k rozchodu z místa nevzdálil, naopak hostinskému Ř-ovi, když odcházel poskytnouti pomoc četnictvu, domlouval, že četníkům pomáhati neměl. Soud dospívá k náležitě odůvodněnému přesvědčení, že obžalovaný byl součástí davu, že slyšel úřední výzvu k rozchodu, a že jí neuposlechl — ani ihned, ani vůbec —, od davu se neoddělil a z místa shluknutí se nevzdálil. Tato zjištění odůvodňují podřadění činu pod trestní ustanovení § 283 tr. zák. dle toho, co bylo výše řečeno. Pokud zmateční stížnost líčí věc jinak, odchylujíc se od skutkových zjištění rozsudku, najmě tvrdíc, že obžalovaný stál na odlehlém místě, nebyl v davu, věci si nepovšímal, výzvu, k rozchodu na sebe nevztahoval, — sestrojuje si libovolně jiný skutkový děj, než je v rozsudku, a takto na vadném podkladu dospívá k vadným závěrům, — nelze k ní přihlížeti.