Čís. 3999.

Dcera jest rodičům svěřena ve smyslu § 132 tr. zák.
Ideální souběh zločinu zprnění krve podle § 131 tr. zák. (spoluviny na něm) se zločinem svedení podle § 132 tr. zák. je možný.
Předpoklad souběhu trestních zákonů.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1930, Zm I 171/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 15. ledna 1930, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem svedení ke smilstvu podle § 132-III. tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek prvé stolice jen, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem svedení ke smilstvu podle § 132, III. tr. zák. a namítá — uplatňujíc důvod zmatečností podle § 281 čís. 10 tr. ř.: 1. že skutky podřaděné ustanovení § 131 tr. zák. o zprznění krve (§§ 5, 131 tr. zák. o spoluvině na něm) nemohou zakládati kromě toho i zločin § 132 III. tr. zák., any se zprznění krve mohou dopustiti jen příbuzní v pokolení vzestupném a sestupném, tudíž jen rodiče s dětmi, takže tu prý nejde o ideální souběh (roz. trestných činů), nýbrž o souběh zákonů; 2. že se v souzených skutcích nedostává pro skutkovou podstatu zločinu § 132 III. tr. zák. náležitosti svěření, ano (jak i Herbst vykládá) rodičům přísluší právo výchovy a dozoru již ze zákona a podle přirozeného poměru k dětem, tak že nemůže býti řeči o tom, že dcera jest rodičům svěřena. Námitky neobstojí. Citovaný výklad Herbstův byl již vyvrácen rozhodnutím bývalého Nejvyššího soudu vídeňského ze dne 27. dubna 1894, čís. 2934, ú. sb. čís. 1785, jehož podrobné důvody netřeba opakovati. Budiž k nim jen dodáno, že nejde o právo, nýbrž o povinnost rodičů k výchově a k dozoru nad mravním vývinem dětí, že tato povinnost, založená přímo v zákoně (§ 139 obč. zák.) a v přirozeném poměru krevního příbuzenství nemůže míti menší účinnost, než táž povinnost převzatá smlouvou, a že okolnost, že § 132 IV. tr. zák. uvádí vedle vychovatelů výslovně rodiče, má pro výklad § 132 III. tr. zák. tím méně významu, ani jsou v § 132 IV. výslovně uvedeni i poručníci, ač nemůže býti pochybnosti o tom, že se poručníkovi svěřuje poručenec soudem k výchově tím, že ho soud jmenuje a bere do slibu (viz § 205 obč. zák.). Že jinak jest náležitost svěření k výchově, jako ostatní zákonné náležitosti zločinu § 132 III. tr. zák. splněna skutečnostmi v napadeném rozsudku zjištěnými, stížnost nepopírá a nevytýká ani formální vadnost skutkových zjištění rozsudku. Je-li tomu tak, byly souzené skutky stěžovatelů právem podřaděny i ustanovení § 132 III., třebaže byl v nich shledán zločin § 131 tr. zák.
Souběh trestních zákonů předpokládá, že jsou ve dvou nebo v několika zákonných ustanoveních vymezeny skutkové podstaty trestných činů tak, že kterékoliv z ustanovení těch zachycuje souzený skutek ve všech jeho složkách právně závažných, takže jest právní význam skutku zúplna vyčerpán již jeho podřaděním pod jedno ustanovení. V takovém poměru trestní normy § 131 a § 132 III. tr. zák. nejsou. Podřaděním soulože, k níž došlo mezi otcem a dcerou následkem svodu otce v době, kdy dcera byla v jeho výchově a pod jeho dozorem, pod pojem zprznění krve podle § 131 tr. zák. je arci skutek ten zachycen i s hlediska § 132 III. tr. zák. potud, pokud v něm jde o konání nebo dopuštění smilných činů, tedy znak i zločinu podle § 132 III. tr. zák. Avšak nebyl by tímto podřaděním zachycen skutek otce i v dalších složkách jednak svodu, jednak výchovy a dozoru. Tyto složky nejsou dány již poměrem souložníků v § 131 tr. zák. předpokládaným o sobě, ano může k souloži mezi ascendenty a descendenty dojíti i z jiné příčiny než svodem ascendenta, a protože descendent může býti i mimo výchovu a dozor dotčeného ascendenta. Tyto další složky skutku na straně ascendenta (otce) převyšují rozsah skutkové podstaty zločinu zprznění krve podle § 131 tr. zák., opodstatňují náležitosti, které jsou mimo konání (dopuštění) smilného činu stanoveny § 132 III. tr. zák. pro zločin svedení ke smilstvu, a vyžadují — nejsouce zachyceny již podřaděním skutku pod ustanovení § 131 tr. zák. — podle zásady, že zločin je tím větší, čím více povinností jím porušeno (§ 43 tr. zák.), — zvláštního právního hodnocení, které se vzhledem k §§ 34 a 44 písm. a) tr. zák. děje současným podřaděním skutku i pod ustanovení § 132 III. tr. zák. Totéž platí, pokud jde o posouzení skutku matky, která svedla vlastní dceru, jsoucí v její výchově, k souloži s otcem.

Citace:

Čís. 3999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 583-585.