Čís. 3816.Ke skutkové podstatě zločinu zpronevěry zboží daného do komise nestačí zjistiti, že byla prodávající stranou způsobem vážným a jasným projevena vůle, svěřiti zboží obžalovanému jen do komisionelního prodeje, nýbrž jest i zjistiti, že přejímatel na tuto podmínku přistoupil a že souhlasnou vůlí obou stran došlo k ujednání smlouvy komisionářské.(Rozh. ze dne 20. března 1930, Zm 1 917/20.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 5. prosince 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Ke skutkové podstatě zločinu zpronevěry nestačí, jde-li o zboží dané do komise, zjistiti, že byla prodávající stranou způsobem vážným a jasným projevena vůle, svěřiti zboží obžalovanému jen do komisionelního prodeje, nýbrž jest i zjistiti, že přejímatel na tuto podmínku přistoupil a že souhlasnou vůlí stran došlo k ujednání smlouvy komisionářské. V souzeném případě odporovaly si příkře projevy stran při dodávce 5 neb 6 fotografických přístrojů; podle výpovědi soukromého účastníka Františka G-a byly fotoaparáty dány obžalovaného do komise, nikoli na pevný účet, s tím, že měl peníze nebo zboží do měsíce vrátiti; obžalovaný se ohražoval proti dání do komise, jež bylo na jednom dodacím lístku vyznačeno, a dokonce to vlastní rukou přeškrtal; Č. s tímto seškrtnutím nesouhlasil, nýbrž trval na tom, že zboží zůstane do zaplacení v jeho majetku; kromě toho obžalovaný roztrhl a zahodil dodací lístky, jež mu byly vystaveny, říkaje Č-o ví, že jich nepotřebuje. Vše to zjišťuje i rozsudek a vyslovuje na tomto podkladě, že obžalovaný věděl, že mu jsou aparáty, pokud se týče peníze za ně stržené svěřeny, a že tu jest skutková podstata zločinu zpronevěry po stránce objektivní i subjektivní. Takový závěr jest sice na základě oněch skutkových zjištění možný, neboť skutečnost, že obžalovaný aparáty s sebou vzal a prodal, nevylučuje možnost, že obžalovaný tímto jednáním mlčky přistoupil na podmínku soukromým účastníkem stanovenou, že přes veškeré protesty obžalovaného je zboží dáno do komise. Leč vzhledem ke zcela protichůdným projevům obžalovaného, který přeškrtl komisionářskou doložku na dodacím lístku, pokud se týče roztrhl a zahodil vystavěné mu dodací lístky, nelze ani vyloučili, že obžalovaný, pokud si fotoaparáty odnesl, byl toho mínění, že platí přes opačné prohlášení Č-a jeho projev, a že mu nejsou pařáty předány do komise, nýbrž na pevný účet. Která z obou těchto možností nastala, bylo soudu právě vzhledem ke zvláštnímu stavu věci přesně a jasně zjistiti; vždyť nerozumí se podle onoho děje samo sebou (jak asi soud předpokládá), že obžalovaný konkludentním, každou pochybnost vylučujícím způsobem projevil souhlas s vůlí Františka Č-a.