Čís. 3822.Spoluzavinéní osoby třetí nebrání nalézacbnu soudu by neuložil obžalovanému (§ 335 tr. zák.) náhradu celé škody.Všeobecná zákonná povinnost rodičů starati se o dítě po smrti jeho matky ustupuje zvláštnímu závazku, plynoucímu z předpisů o náhradě škody.(Rozh. ze dne 28. března 1930, Zm 2 229/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 13. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., a nevyhověl v zasedání neveřejném odvolání obžalovaného z výroku o soukromoprávních nárocích Jana V-y, a to odvolání z těchtodůvodů:Odvolání z výroku o soukromoprávních nárocích Jana V-y není důvodné. Namítá proti přisouzení soukromoprávních nároků tomuto soukromému účastníku co do obou pohledávek, co do náhrady nákladů pohřebních a co do náhrady za živení nemanželského dítěte zesnulé Valerie V-ové, že je tu výhradné zavinění Františka A-a, že obžalovanému Bohumilu D-ovi byla proto nezaslouženě uložena náhrada soukromoprávních nároků. Než tímto tvrzením je odvolání v rozporu s rozsudkem, odsuzujícím obžalovaného pro přečin podle § 335 tr. zák., a vyslovujícím, že obžalovaný zavinil smrt Valerie V-ové. Ani případné spoluzavinéní Františka A-a nebránila nalézacímu soudu, by neuložil obžalovanému k návrhu soukromého účastníka náhradu celé škody, protože podle předpisů §§ 1301, 1302 ob. zák. obč. ručil by odvolatel rukou společnou a nerozdílnou s Františkem A-em za škodu způsobenou protiprávně společným zaviněním, any podíly na poškození nelze určiti. Případné spoluzavinění A-ovo nemá význam pro poměr mezi odvolatelem a soukromým účastníkem a zůstává odvolateli vyhrazen po případě postih proti Františku A-ovi. Co do náhrady nákladů pohřebních namítá odvolání jen, že obžalovaný již zaplatil 500 Kč. Pro toto tvrzení není však opory ve spisech, z nichž plyne, že se obžalovaný za řízení touto námitkou nehájil; jinak odvolatel ani proti právnímu důvodu (§ 1327 obč. zák.) ani proti výši požadované náhrady nic nenamítá. Co se týče nároku na živení zesnulého již nemanželského dítěte usmrcené Valerie V-ové, tvrdí odvolání, že nároky takového druhu nespadají do trestního řízení, nemůže však uvésti, oč toto své mínění opírá — patrně proto, že zákon pro takové mínění nemá podkladu. Další námitka odvolání, že po smrti matčině jsou její rodiče povinni o dítě se starati, jest sice, s výhradou plynoucí z § 166 obč. zák. zásadně správná, než tato všeobecná zákonná povinnost rodičů ustupuje zvláštnímu závazku, plynoucímu z předpisů o náhradě škody, a proto soud nalézací neměl příčiny, by nepřisoudil soukromému účastníku co uplatněno jím podle § 1042 obč. zák., poněvadž jest zjištěno, že obžalovaný zavinil smrt matky dítěte. Tím však vzešel proti němu podle § 1042 obč. zák. nárok na náhradu tomu, kdo za něho' zaplatil, co uhraditi bylo jeho zákonnou povinnosti (§ 1327 obč. zák.) podle ustanovení o náhradě škody. Že soukromý účastník zaplatil 1 600 Kč z toho důvodu požadovaných, obžalovaný ani za trestního řízení ani v odvolání nepopřel, aniž namítal v odvolání nepřiměřenost této částky. Bylo proto nedůvodné odvolání zamítnuto.