Čís. 4006.

Při opilosti jde o střídavé pominutí smyslů ve smyslu § 2 b) tr. zák. jako o důvod trestnost úplně vylučující, je-li tu taková tělesná a duševní disposice pachatele, pro kterou požití alkoholu nezpůsobuje u něho jen poruchu vědomí a stav úplného opilství ve smyslu § 2 c) tr. zák., nýbrž naprosté přechodné chybění rozumu.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1930, Zm I 268/30).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 20. února 1930, pokud jím obžalovaný, byv podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., nebyl uznán vinným ani přestupkem podle § 523 tr. zák., zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl obžalovaný zproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., jako zmatečný a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvé stolice s poukazem, by ji postoupil příslušnému okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí pro přestupek podle § 523 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek soudu prvé stolice, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a pro přestupky podle §§ 312, 411 tr. zák., důvody zmatečnosti čís. 5, 9 a) § 281 tr. ř. jen, pokud obžalovaný přes zjištěnou opilost nebyl uznán vinným ani přestupkem podle § 523 tr. zák. Stížnost jest oprávněna. Nalézací soud, zjistiv, že se obžalovaný dopustil jednání, jímž by po objektivní stránce byla naplněna skutková podstata zločinu podle § 81 tr. zák., přes to dospěl ke zprošťujícímu výroku, nabyv přesvědčení, že se obžalovaný dopustil skutku ve střídavém pominutí smyslů, jsa opilý tak, že si ani nemohl uvědomiti dosah svého jednání, takže je tu důvod § 2 písm. b) tr. zák., vylučující zlý úmysl. Zmateční stížnost právem vytýká, že výrok o střídavém pominutí smyslů nevyhovuje zákonu, pokud jde o zjištění potřebných skutečností a jejich odůvodnění, an rozsudek nezjišťuje v rozhodovacích důvodech skutečnosti, opodstatňující výrok, že se obžalovaný dopustil činu ve střídavém pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák. (§ 281 čís. 9 a), 5 tr. ř.). Výrok o střídavém pominutí smyslů jest v rozsudku opřen jen o to, že obžalovaný byl tak opilý, že si ani nemohl uvědomiti dosah svého jednání. Tento závěr z jednání obžalovaného v předešlém odstavci rozsudku uvedeného odpovídal by sice logicky stavu úplné opilosti ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák., není jím však dovoděno střídavé pominutí smyslů, naprosté přechodné pominutí rozumu, které snad u obžalovaného pro jeho disposici tělesnou nebo duševní bylo vyvoláno požitím alkoholu, jež jinak pravidelně způsobuje jen úplnou opilost podle § 2 písm. c) tr. zák. Střídavé pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák. jest absolutním důvodem vyloučení příčetnosti pachatelovy za činy, spáchané v čase, co pominutí to trvalo, ať již příčinou tohoto střídavého pominutí smyslů bylo cokoliv, tedy i v tom případě, že toto střídavé pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák. bylo snad při určité tělesné a duševní disposici pachatelově přivoděno požitím alkoholu a bylo spojeno s pachatelovou opilostí. Jen, kdyby byla zjištěna pouhá úplná opilost pachatelova ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák., v níž si nebyl pachatel svého činu vědom, bylo by podle §§ 236 a 523 tr. zák. čin obžalovaného trestati za přestupek opilství. Aby však mohlo býti vyvozeno při opilosti obžalovaného střídavé pominutí smyslů jako důvod trestnost úplně vylučující, musila by býti prokázána taková tělesná a duševní disposice pachatele, pro niž požití alkoholu nezpůsobuje u něho jen pouhou poruchu vědomí a stav úplného opilství ve smyslu § 2 písm. c) tr. zák., nýbrž skutečné střídavé pominutí smyslů, naprosté přechodné chybění rozumu. Takového zjištění v napadeném rozsudku není. Poněvadž nalézací soud, jak uvedeno, úplně vyloučil přičítatelnost skutku pro střídavé pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák., aniž zjistil skutečnosti, jež by při správném právním posouzení odpovídaly tomuto pojmu, jest vyhověti zmateční stížnosti a zrušiti rozsudek v napadené části jako zmatečný. Vzhledem k tomu, co právě uvedeno, nelze ihned rozhodnouti ve věci samé, nýbrž bylo podle § 288 odst. 2 čís. 1 a 3 tr. ř. vrátiti věc do stolice prvé. Poněvadž podle rozsahu, v němž zmateční stížnost veřejného obžalobce napadla rozsudek, a vzhledem ke konečnému návrhu zmateční stížnosti přichází v úvahu již jen přestupek podle § 523 tr. zák., spadající do příslušnosti okresního soudu, bylo věc odkázati v rozsahu zrušení k projednání před příslušným okresním soudem, na němž bude, by buď na základě případných zvláštních okolností případu řádně odůvodnil pominutí smyslů jako důvod příčetnost úplně vylučující ve smyslu § 2 písm. b) tr. zák., v kterémžto případě by bylo obžalovaného zprostiti z obžaloby pro přestupek podle § 523 tr. zák., nebo, bude-li míti za to, že byl obžalovaný následkem požití alkoholu jen ve stavu úplné opilosti, v němž si svého činu nebyl vědom, by použil na jeho čin, jenž by jinak tvořil skutkovou podstatu zločinu podle § 81 tr. zák., předpisu § 523 tr. zák.

Citace:

Čís. 4006. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 602-604.