Čís. 3961.Vládními nařízeními čís. 615/1920 a čís. 166/1922 sb. z. a n. byl rozsah ustanovení §§ 1 až 3 zák. o třaskavinách (čís. 134/1885 ř. zák.) súžen a obmezen na ty výbušné látky, jež nejsou ani podle těchto vládních nařízení ani podle případných dalších nařízení, na něž poukazuje bod 8. prvého odstavce nař. čís. 166/1922, předmětem státního monopolu. Pokud jest dynamon (rozbušky) předmětem státního monopolu. Vyloučil-li rozsudek právoplatně skutkovou podstatu přečinu § 3 zák. o třaskavinách, nepřichází v úvahu ani přestupek § 431 tr. zák.; jednání pachatelovo nelze tu po případě podřaditi ani pod ustanovení §§ 32 a 33 zbrojního patentu. (Rozh. ze dne 10. října 1930, Zm I 831/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. října 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. a přestupkem § 2 zákona o třaskavinách ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák. v doslovu přílohy k zákonu z 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. Zároveň však zrušil Nejvyšší soud jako soud zrušovací podle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 a § 290 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvé stolice ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 2 zákona o třaskavinách, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a věc přikázal příslušnému nyní okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: Rozsudek soudu prvé stolice je ve výroku odsuzujícím stěžovatele pro přestupek podle § 2 zák. o třaskavinách ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák., stižen zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. z důvodu stížností neuplatňovaného. Podle posledního odstavce § 1 zák. o třaskavinách nevztahuje se ustanovení prvého odstavce tohoto § na třaskaviny státního monopolu. V důsledku toho nevztahuje se ani trestní norma § 2 téhož zákona k třaskavinám tvořícím předmět státního monopolu. Státní monopol výbušných látek byl zaveden, přesněji znovu upraven zákonem ze dne 15. července 1919, čís. 414 sb. z. a n., podle jehož § 1 jsou předmětem monopolu výbušných látek látky, jež budou za ně nařízením prohlášeny. Tato prohlášení stala se vládními nařízeními ze dne 8. listopadu 1920, čís. 615 sb. z. a n. a ze dne 30. května 1922, čís. 166 sb. z. a n. Těmito nařízeními byl rozsah ustanovení §§ 1 až 3 zák. o třaskavinách súžen a obmezen na ty výbušné látky, jež nejsou ani podle těchto vládních nařízení ani podle případných dalších nařízení, na něž poukazuje bod 8. prvého odstavce prve cit. vládního nařízení, předmětem státního monopolu. Za tohoto stavu věci bylo povinností nalézacího soudu, by zjistil, z jakých látek se skládá »dynamon« stěžovatelem přechovávaný a jaká látka tvoří náplň rozbušek stěžovatelem přechovávaných a by se na základě zjištění v těchto směrech vyslovil o tom, zda »dynamon« a rozbušky stěžovatelem přechovávané jsou předmětem státního monopolu (rozh. čís. 2536 sb. n. s.). Ježto nalézací soud tak neučinil, nýbrž shledal v přechovávání oněch předmětů přestupek podle § 2 zák. o třaskavinách prostě proto, že znalec v posudku prohlásil, že jde o předměty, spadající pod zákon o třaskavinách, je jeho rozsudek ve výroku odsuzujícím stěžovatele pro přestupek podle § 2 cit. zák. stižen zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. O zmatek podle § 281 čís. 10 tr. ř. tu nejde; neboť vyloučil-li rozsudek v tomto směru právoplatně skutkovou podstatu přečinu podle § 3 zák. o třaskavinách, nepřichází tu v úvahu ani přestupek podle § 431 tr. zák., a pod ustanovení §§ 32 a 33 zbrojního patentu nelze jednání stěžovatelovo rovněž podřaditi (rozh. čís. 3849 víd. sb.). Tak bylo trestního zákona nesprávně použito na újmu stěžovatelovu.