Čís. 1706.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.)
Pokud spadá uplatňování komunistických zásad pod ustanovení §u 15 čís. 3 zákona.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1924, Zm I 186/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 29. ledna 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky, mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezdůvodnou jest výtka, že nalézací soud neuvádí důvodů pro výrok, že obžalovaný podněcoval k násilné změně ústavy republiky. Ani ze stenogramu nadstrážníkova prý nevyplývá nějaký skutek násilí, naopak, napadené zjištění soudu je prý tímto stenogramem vyvráceno, jelikož sám připouští, že obžalovaný výslovně také prohlásil: »my nechceme občanské války«. Než stěžovatel přehlíží, že nalézací soud napadený závěr dovozuje nejen ze souvislosti a tendence závadné řeči, nýbrž také jednak z obecně známé okolnosti, že komunisté domáhají se převodu stávající soustavy hospodářské do komunistické soustavy všemi prostředky, po ruce jsoucími, tedy také prostředky násilí a útisku, jelikož změny stávajících, zakořeněných hospodářských a státních forem nelze docíliti za daných poměrů způsobem smírným, nýbrž toliko násilím, jednak z okolnosti, že obžalovaný jest přívržencem komunistické strany, který v rozhodné době byl tajemníkem této strany a zastupoval zásady své strany. Postup ten odpovídá pravidlům logického myšlení, takže vývody brojící proti němu libovolným hodnotením výsledků průvodního řízení, zasahují jen nepřípustně v obor usuzovací činnosti, soudu nalézacímu §em 258 tr. ř. vyhražený. Nelze také přiznati oprávnění vývodům, uplatňujícím zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Pokud snaží se dokázati, že stěžovatel mluvil jen proti kapitalismu jako formě hospodářství, že nemohl poznati, že jest nepřípustným útočiti na soustavu kapitalistickou, že mluvil o Německu, nikoliv o Československé republice, že nikoho nevyzval, by použil násilí proti státu, neb aby násilím změnil státní formu, a že jeho obhajoba protokolem a výpovědí svědka F-a není vyvrácena, neprovádějí dovolávaného hmotněprávního zmatku po zákonu, nevycházejíce, jak to žádá zásada §u 288 čís. 3 tr. ř., ze skutkového děje soudem nalézacím zjištěného., Vytýkají-li však, že rozsudek zakládá se na záměně pojmů revoluce, převratu a násilí se strany jedné, pak kapitalismu, kapitalistické soustavy, státu a demokraticko-republikánské formy se strany druhé, přehlížejí, že nalézací soud zjišťuje, že komunisté domáhají se všemi prostředky, tedy také násilím a terorem spojení veškeré státní moci v rukou sovjetů za tím účelem, by proletářskou soustavu hospodářskou zařídili v republice dělníků a rolníků, a že strana komunistická jest stranou mezinárodní a domáhá se v rozporu se sociálními demokraty násilné změny stávajících forem hospodářských a státních, jakmile poměry ji připustí, ve všech státech, tedy také v čsl. republice. Z těchto zjištění však plyne, že nalézací soud důsledné rozeznává mezi státní a hospodářskou formou, mezi evolucí a revolucí, t. j. mezi změnou smírnou a násilnou, mezi republikou sovětů a demokraticko-republikánskou formou Čs. republiky, jak je zakotvena v ústavní listině, takže o nějaké záměně pojmu nemůže bytí řeči. Právem má tedy nalézací soud za to, že závadný projev obsahuje podněcování k násilné změně ústavy republiky, zejména demokraticko-republikánské formy státu. Béře-li dále za prokázáno, že obžalovaný zastupoval zásady komunistické strany a že mu tanuly na mysli, mluví-li o revoluci a vítězství komunistické vlády, útisk a násilí jako prostředky k dosažení mety touto stranou vytčené, zjišťuje též vědomí stěžovatelovo o smyslu řeči, jak jej soud přijal za prokázaný a tím subjektivní stránku povahy zločinu podle §u 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky. Zjistiv takto veškeré znaky tohoto zločinu, vyložil nalézací soud správně zákon, podřadiv zjištěný skutkový děj právě citované stati zákona.

Citace:

č. 1706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 516-517.