Čís. 1566.

Přečin proti bezpečnosti života podle §§ů 335, 337 tr. zák.
Hradlo smí býti obsluhováno jen zkoušeným výměnářem; týž nesmí hradla opustiti; jest povinen přesvědčiti se před změnami v postavení výměn, je-li jízdní cesta volnou; této povinnosti nesprošťuje ho ani uvolnění výměn výpravčím úředníkem a rozkaz jeho, by byla opravena cesta pro určitý vlak. Pachatele neomlouvá předpoklad, že šetření předpisů jinými zřízenci zamezí, by nedošlo k nehodě, nešetřit-li sám předpisů pro něho platných.
(Rozh. ze dne 24. března 1924, Kr II 343/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 7. dubna 1923, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle §u 337 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně formální zmatek čís. 5 §u 281 tr. ř. vytýkajíc, že výrok nalézacího soudu jest v okolnostech, pro otázku viny stěžovatelovy rozhodných, nejasným a neúplným. Výtky nejasnosti blíže nerozvádí, nedoličujíc, že z rozsudku nelze s určitostí seznati, co béře na skutkových okolnostech za prokázáno. Neúplnost soudního výroku shledává v tom, že se nalézací soud stěžovatelovou obhajobou vůbec nezabýval, věci nevyšetřil a neodůvodnil. Než výtka jest bezdůvodnou. Stěžovatel hájil se tím, že otevření výměn pro výjezd vlaku č. 2217 muselo se státi pod dozorem dopravního, který jedině sám smí klíčem výměny uvolniti, a že si myslel, že B. bez klíče nemůže vlastně ničeho dělati, zejména ne přehoditi výměny, když otevřeny nebyly, na to ovšem, že si В. klíč jednoduše vezme sám a uzávěr otevře, nebyl připraven. Než nalézací soud přihlížel k této obhajobě slovy rozhodovacích důvodů, že stěžovatel tvrdí, že nemohl předvídati, že si В. sám klíč vezme a výměnový závěr otevře. Přihlíží též ku předpisu, že klíče k uzávěrům výměn musí býti pod osobním opatrováním výpravčího vlaků, jakož i k okolnosti, že si В. vzal klíč z pracovního stolu výpravčího úředníka О-a svémocně, bez vědomí a za zády О-a. Vytýkané formální vady neúplnosti, t. j. opomenutí některého rozhodného výsledku hlavního přelíčení v rozhodovacích důvodech tedy zde není. Vývody stížnosti poukazují spíše k námitce, že předpoklad, jímž se stěžovatel hájil, vylučuje závěr, že stěžovatel předvídal aneb aspoň mohl předvídati škodný účinek, jaký nastal z toho, že požádal B-u o úkony, které měl předsevzíti stěžovatel sám. Stížnost poukazuje takto k výtce, že odsuzující výrok spočívá ohledně stěžovatele na nesprávném použití zákona co do pojmu nedbalosti, a tím ku zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř.; arciť neprávem.
Zvýšenému nebezpečí, se železničním provozem nutně spojenému, lze s úspěchem čeliti jen zvýšenou péčí o to, by jednotlivé pohyby strojů a jiných prostředků dopravních, jakož i občasné, pro takové pohyby v tom kterém případě nutné změny na zařízeních a nářadích železničních dály se výhradně způsobem, jaký a za okolností, za jakých je co nejspolehlivěji zaručeno, že pohyb, o jaký jde, provede se beze všeho nebezpečí pro právní statky, zejména pro bezpečnost lidí. Z této úvahy neomezují se zpravidla železniční předpisy na záruku jedinou, nýbrž zjednávají současně více záruk, směřujících jak každá o sobě tak i vespolek k témuž účelu bezpečného provozu. Takové znásobení záruk spočívá najmě v tom, že železniční předpisy činí určitou změnu na zařízeních a nářadích, k železnici patřících, závislou na současných anebo postupných úkonech několika různých zřízenců. Neboť, i když pak některý z těchto zřízenců neosvědčuje ostražitosti a bedlivosti, jež mu platnými předpisy jest uložena, brání účinnosti nedbalého opomenutí nebo jednání tohoto zřízence ve směru škodném přesné plnění předpisů ostatními zřízenci, na oné změně súčastněnými. Tohoto významu různých, ale mezi sebou souvislých předpisů a vzájemného doplňování se úkonů jednoho zřízence úkony ostatních zřízenců, je sobě vědom, aneb alespoň při náležité pozornosti může býti sobě vědom každý zřízenec; neboť nelze mu při náležité úvaze vyloučiti možnost, že nedbalostí jiného zřízence nebo náhodou sebou ony podmínky bezpečného provozu, které mají býti zjednány splněním předpisů, činnost tohoto zřízence upravujících, a že možné pak nehodě zabrání pouze okolnost, že on sám splní přesně předpisy, pro něho platné а k témuž účelu bezpečného provozu směřující. Předpisy sprostředkují takto každému zřízenci poznání nebezpečí, s jakýmkoli porušením jejich spojeného, a možnost předvídání tohoto nebezpečí není vyloučena jeho předpokladem, že případnému škodnému účinku vlastního porušení některého předpisu, jehož bylo jemu šetřiti, zabrání zachování jiných předpisů jinými zřízenci. Stěžovatel znal — jak nalézací soud zjišťuje — předpisy, že hradlo smí býti obsluhováno jen autorisovaným, zkoušeným výměnářem, a že on, jsa ve službě výměnáře, hradla opustiti nesmí. Nemohlo mu jako zkoušenému výhybkáři býti neznámo ani další ustanovení zvláštního předpisu pro obsluhu centrálních hradel, že nejen výpravčí vlaků, nýbrž i výměnář jest povinen, aby se (před změnami v postavení výměn) přesvědčil, zda je jízdní cesta (výpravčímu udaná) volnou (§ 22), a že při křížení vlaků jest použiti zvýšené opatrnosti, aby závěr výměny nebyl otevřen předčasně ještě za jízdy vlaku, do stanice vjíždějícího, a aby nebyly předčasně přeloženy výměny pro vlak, jenž má ze stanice odejeti (§ 28). Ani uvolnění výměn výpravčím úředníkem a rozkaz jeho, by byla upravena cesta pro určitý vlak, nesprošťují tedy výmčnáře povinnosti, by sám před přehozením vyhýbek se přesvědčil, zda není, zejména následkem vjíždění jiného vlaku do stanice, překážky proti nařízené úpravě výměn pro výjezd vlaku. Předpisy, jež znáti je povinností výměnám a jejichž znalost stěžovatel ani nepopírá, sprostředkovaly takto stěžovateli poznání a předvídání nebezpečí, jaké nastane, opustí-li hradlo a svěří-li jeho obsluhu telegrafistovi B-ovi, k této službě neoprávněnému a pro ni nezkoušenému. Stěžovatel nemůže proto možnost předvídání nebezpečí (nehody skutečně nastavší) a zodpovědnost odmítati z důvodu, že předpokládal, že nebezpečí a nehodám zabrání přesné plnění jiných předpisů pro výpravčího úředního О-a a telegrafistu B-u závazných, totiž, že onen musí míti klíče k uzávěru výměn v osobním opatrování a tento nesmí se klíče dotknouti. Nehledě ani k tomu, že stěžovatel, požádav dle zjištění nalézacího soudu B-u slovy: »Sprav to za mne,« o to, by předsevzal úkony, které příjezdem vlaku č. 2216 a odjezdem vlaků č. 2217 a 2216 budou vyvolány, tudíž i aby přehodil výměny, jednal neopatrně a nedbale již tím, že svémocně a bezprávně zřízenému zástupci nepřipomenul a nevyložil přesně, kdy a za jakých okolností smí výměny přehoditi a že se tak smí státi jen po uvolnění výměn výpravčím úředníkem'. Předpokládal-li tedy stěžovatel, že šetření předpisů pro jiné zřízence závazných těmito zřízenci zamezí, by nedošlo k nehodě přes to, že on sám nešetří předpisů pro něho platných, neuvědomil si, ač mu to předpisy umožnily, že i ostražitost a dbalost oněch zřízenců může po případě selhati, nepočínal si s opatrností, ostražitostí a rozvahou, jimiž je povinen každý železniční zřízenec, jednal nedbale a zodpovídá za nastavší pak nehodu podle §§ů 335, 337 tr. zák., třebaže si pro onen předpoklad nebyl přímo vědom nebezpečí, spojeného s jeho svémocným nedbalým jednáním.

Citace:

č. 1566. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 267-269.