Čís. 1578.

»Držením« ve smyslu §u 171 tr. zák. rozumí se faktické panství nad věcí, t. j. možnost volného nakládání s ní ve smyslu přirozeného pojímání poměrů životních.
(Rozh. ze dne 29. března 1924, Kr I 813/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Alžběty J-ové a Marie F-ové do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 1923, pokud jím byly stěžovatelky uznány vinnými zločinem krádeže podle §§ů 171, 173 tr. zák., Marie F-ová též podle §u 174 II. c) tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaných uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Stěžovatelka Alžběta J-ová dovozuje, že neodňala věcí z držení manželů P-ových, kteří byli mimo L. a věcí těch prý vůbec v držení neměli, a že nevzala jich svémocně v úmyslu zlodějském, nýbrž k vyzvání Marie F-ové a s jejím souhlasem, majíc za to, že F-ová jest oprávněna těmito věcmi disponovati. Obžalovaná Marie F-ová namítá, že si vzala některé věci manželů P-ových, které po jich odchodu z L. zůstaly v její držbě, pouze do zástavy, aby měla jistotu pro svou pohledávku, která jí proti majitelům věcí příslušela. Obě tedy připouštějí, že na sebe převedly cizí věci z držení osoby třetí, ale popírají, že tak učinily v úmyslu zlodějském. Stížnost není odůvodněna. »Držení« v §u 171 tr. zák. není míněno ve smyslu práva soukromého (§ 309 obč. zák.), nýbrž rozumí se jím faktické panství nad věcí, t. j. možnost volného nakládání s ní ve smyslu přirozeného pojímání poměrů životních. Proto netřeba ani přítomnosti držitelovy, by na věc mohl působiti (věci zanechané na poli, v opuštěném bytě), ba ani vědomí, kde se právě věc nalézá, pokud dle pravidelného průběhu věci lze počítati s možností disposiční a s volným nakládáním. V tomto případě jest zjištěno, že manželé P-ovi se držby svých věcí nevzdali, ani jich manželům F-ovým nesvěřili, nýbrž je zanechali v uzamčených bednách a koších jednak v bytě, kde dříve bydleli, jednak na půdě. Klíč od bytu ponechali ovšem u manželů F-ových, ale tím nikterak nepozbyli fysické možnosti, věcmi volně nakládati, poněvadž jím1 bylo volno, dokud zde věci vůbec byly a nezanikly, kdykoliv své skutečné panství nad nimi vykonávati (je přestěhovati, zciziti nebo darovati) a, jak rozsudek zjišťuje, měli také vůli podržeti si možnost disposiční, poněvadž si chtěli věci odvésti do P., jakmile tam dostanou byt. Faktické moci nad věcmi pozbyli manželé P-ovi teprve tím, že je obžalované z uzamčených košů a beden svémocně vyňali a odnesli a tím další disposici oprávněným znemožnili. V době činu byly však věci v držení oprávněných majitelů a jest tím splněna zákonná známka trestného činu krádeže ve stížnosti popíraná. Poněvadž prvý soud dále zjistil, že obě obžalované odňaly věci z držení manželů P-ových svémocně, bez jejich přivolení a v úmyslu zlodějském, jsou dány předpoklady pro odsuzující výrok jak ve směru objektivním tak i subjektivním. Tvrzení zmateční stížnosti, že J-ová si vzala věci se souhlasem F-ové, majíc za to, že tato jest oprávněna jimi disponovati, a že F-ová si vzala věci pouze do zástavy, nejsou převzaty z obsahu rozsudku. První soud naopak výslovně odmítá obhajobu obžalovaných v tomto směru jako nehodnověrnou a vyvrácenou zjištěným stavem věci, a dospívá na základě výsledků provedeného řízení po důkladných úvahách k přesvědčení, že obě obžalované jednaly v úmyslu zlodějském. Pouhým popíráním tohoto úmyslu a brojením proti přesvědčení soudu, v rozsudku náležitě odůvodněnému, na podkladě skutečností, v něm neobsažených, neprovádí zmateční stížnost uplatňovaného hmotněprávního aniž jiného důvodu zmatečnosti §u 281 tr. ř. Zmateční stížnost obžalovaných jest tudíž neodůvodněna a byla proto zavržena.

Citace:

č. 1578. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 287-288.