Čís. 1607.

Skutková podstata zločinu §u 87 tr. zák. nevyžaduje po stránce subjektivní, by úmysl pachatelův směřoval přímo ku přivodění nebezpečí; stačí, že si byl pachatel vědom možnosti vzniku nebezpečí a přes to úmyslně předsevzal čin s nebezpečím spojený.
Spadá sem naplnění polena, k přiložení do kamen určeného, trhacím prachem.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1924, Kr II 589/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 87 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:

Zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosti čís. 5, 9 a), 10 §u 281 tr. ř. Vady a nedostatky, činící prý rozsudek zmatečným dle čís. 5, vytýká mu a jeho rozhodovacím důvodům až na jedinou výjimku jinak vesměs, pokud jde o subjektivní stránku stěžovatelova činu. Především namítá, že úmysl §u 87 tr. zák. není vyčerpán pouhým rozpoznáním nebezpečí, spojeného s činem, nýbrž že je třeba, aby se z tohoto poznání pachatelova dalo souditi na jeho vůli, takové nebezpečí přivoditi, a dovozuje, že, jak prý z celého vyšetřování na jevo vychází, úmysl stěžovatelův nesměřoval k poranění osob, ani k poškození cizího majetku, nýbrž jen k tomu, by finančním strážmistrům bylo znemožněno bydleti v jeho domě; O všem tom není prý v rozsudkových důvodech ani slova a pro onen specielně zlý úmysl stěžovatelův není prý v rozsudku odůvodnění. Zmateční stížnost je v neprávu. Právní otázka, které se stížnost dotýká, je v rozsudkových důvodech řešena způsobem, plně odpovídajícím zákonu, v ten rozum, že se ke skutkové podstatě zločinu podle §u 87 tr. zák. nevyžaduje, aby pachatelův úmysl směřoval přímo ku přivodení nebezpečí, nýbrž že stačí, je-li sobě pachatel vědom možnosti vzniku nebezpečí a předsevezme-li přes to úmyslně čin, s nebezpečím spojený. Nebylo proto ani na místě zjišťovati, že bylo stěžovatelovým úmyslem někoho poraniti, nebo poškoditi cizí majetek, důsledně pak nebylo ani zapotřebí, uváděti pro takovýto jeho zlý úmysl důvody. Že si stěžovatel byl dobře vědom nebezpečí, které mohlo z jeho činu povstati pro zdraví a tělesnou bezpečnost strážmistrů i ve větším rozsahu pro cizí majetek, zjišťuje rozsudek výslovně a na odůvodněnou tohoto závěru se v něm uvádí, že stěžovateli jako nájemci honitby účinek trhacího prachu musil býti znám. Zmateční stížnost namítá, že to není žádným odůvodněním a poukazuje na zodpovídání se stěžovatele, dle něhož prý chtěl strážmistrům pouze stížiti pobyt ve svém domě, a dle něhož prý dále věděl, že výbuch ve větších rozměrech nastati nemůže, a nepočítal s možností ohně. V rozhodovacích důvodech připomíná se však případně, že stěžovatel, jak sám připustil, počítal s tím, že se kamna zhroutí, že tedy musil počítati i s možností nebezpečí ohně, a že konečně jeho námitka, že má dosti majetku, by mohl nahraditi případnou věcnou škodu, nasvědčuje tomu, že si í možnosti takovéto škody byl plně vědom. Nebylo zapotřebí, by byl stěžovatel počítal s možností výbuchu ve větším rozsahu nebo s nebezpečím požáru; rozsudkový závěr, dle něhož mohla jednak osoba, přítomná ve světnici, ohněm z kame vyrazivším býti poškozena, jednak z činu stěžovatelova i škoda pro cizí majetek v úhrnné hodnotě asi 11600 Kč, tedy ve větším rozsahu vzniknouti, nachází však plnou oporu ve znaleckém posudku, dle něhož by se v případě výbuchu prachu kamna byla bezpodmínečně rozletěla a oheň by byl kolem nich vyrazil. Rozsudek počítá ostatně právem i s možností požáru vzhledem k tomu, že světnice má dřevěný strop, pokrytý papírem a že právě naproti otvoru kamen jest ve vzdálenosti jednoho metru postel. Všechny tyto okolnosti opodstatňují rozsudkový závěr, dle něhož stěžovatel jednak musil počítati s možností nebezpečí ohně, jednak si byl plně vědom možnosti věcné škody, i nebezpečí, které z jeho činu mohlo vzejiti jak pro zdraví a tělesnou bezpečnost lidí, tak ve větším rozsahu pro cizí majetek. Je proto celkem bezpředmětnou úvaha zmateční stížnosti, jakoby bylo stěžovateli musilo napadnouti, že v prvé řadě bude poškozen jeho domek, který má nízko pojištěný; její výtka nedostatečného odůvodnění rozsudku je bezdůvodná.

Citace:

č. 1607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 334-336.