Čís. 1450.

K pojmu úmyslu dle §u 1 tr. zák. se nevyžaduje, by pachatel si byl vědom, že páše něco trestného.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1924, Kr II 502/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. října 1923, jímž byl obžalovaný dle §u 334 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin násilného smilstva dle §u 127 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc na příští sezení porotní u soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnosti veřejného obžalobce, dovolávající se jedině zmatku dle §u 344 čís. 8 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Podle protokolu o hlavním přelíčení pravil předseda porotního soudu ve svém poučení: »Ke každému zločinu jest dle §u 1 tr. zák. třeba zlého úmyslu, t. j. obžalovaný si má býti vědom, že páchá něco trestného«. Poučení to odporuje ustanovení §u 1 a 3 tr. zák. Pojem zlého úmyslu po rozumu §u 1 tr. zák. pouze vyžaduje, by úmysl pachatelův úplně objímal účinek, trestnímu zákonu se příčící, a byl spojen s představou veškerých skutkových okolností toho kterého trestného činu. Názor, že vina ve smyslu práva trestního vyžaduje mimo to vědomí pachatelovo o trestnosti jeho jednání, jest pro platný trestní zákon vzhledem k ustanovení §u 3 tr. zák. neudržitelný. Podle tohoto zákonného ustanovení neznalost trestního zákona pachatele neomlouvá a netřeba tedy důkazu, že obžalovaný znal zákon a tudíž trestnost svého jednání. Právní poučení předsedovo jest tedy pochybeným a bylo proto ve smyslu §u 281 čís. 1 a § u 348 tr. ř. uznati, jak shora uvedeno, aniž by bylo třeba obírati se otázkou, jaký vliv mělo nebo mohlo míti toto poučení na rozhodnutí porotců.

Citace:

č. 1450. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 45-45.