Čís. 1638.Nepřátelské válečné zásoby přešly obsazením bojiště v držení státu, jehož vojsko bojiště obsadilo; přisvojení si jich vojínem jest krádeží; omyl jeho stran oprávnění věci ty sí osvojiti jest omylem skutkovým (§ 2 e) tr. zák.).(Rozh. ze dne 17. května 1924, Zm II 211/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 5. března 1924, pokud jím byl obžalovaný podle §u 259 odstavec třetí tr. ř. osvobozen od obžaloby pro zločin krádeže podle §§ů 171, 173, 176 II. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje zmatek §u 281 čís. 9 a) tr. ř., protože nalézací soud neprávem sprostil obžalovaného z obžaloby pro zločin krádeže přisvojením si italské ručnice, 4 balíčků nábojnic a italského revolveru v ceně přes 200 Kč, domáhajíc se odsouzení obžalovaného pro zločin krádeže neb alespoň podvodu podle §u 201 c) tr. zák. Stížnost jest v podstatě odůvodněna. Soud odůvodňuje sprošťující výrok poukazem na to, že prý není vyvráceno hájení se obžalovaného, že zbraně byly opuštěny, pušku a nábojnice že si vzal na kopci u Santa Lucia, revolver pak u padlého italského důstojníka, že nejsou známy bližší okolnosti, za nichž si obžalovaný předměty přivlastnil, zejména, zda již byly v držení vojenského eráru. Byly-li však věcmi opuštěnými, jichž osvojení si vůbec trestného činu nezakládá, nebylo tu podkladu pro odsouzení. Než, jelikož šlo o nepřátelské vojenské zbraně a střelivo, tedy zásoby válečné, přešly předměty ty, obžalovaným doznané na obsazeném bojišti sebrané, dle čl. 53 II. ujednání ze dne 29. června 1899 Haagské konference o zákonech a obyčejích války na zemi obsazením bojiště do držení státu, bojiště obsadivšího. Osvojením si těchto předmětů odňal je tudíž obžalovaný pro svůj užitek z držení a bez přivolení eráru, a nelze proto mluviti o pouhé civilněprávní okupaci, nýbrž dána jest v jednání tom objektivní skutková podstata krádeže. Postaviv se na své odchylné stanovisko, opomenul však nalézací soud zabývati se otázkou subjektivní viny, což padá tím více na váhu, ježto se obžalovaný hájením svým, že předměty byly opuštěny, dovolával zřejmě omylu stran oprávnění k osvojení si dotyčných zbraní, jenž jako omyl o předpisech mimo obor trestního práva ležících, tedy omyl skutkový by ovšem podle §u 2 e) tr. zák. obžalovaného vyviňoval. Této otázky nalézací soud neřešil a opomenul také zabývati se i další otázkou, zdali obžalovaný i v případě takového skutkového omylu přece jen nedopustil se trestného činu tím, že, byť i zbraně přisvojil si původně bez zlého úmyslu, podržel si je ještě i tehdy, když následkem vyhlášeného nařízení, by zbraně, za války nabyté, byly úřadům odvedeny, nabyl vědomosti, že stát jest vlastníkem zbraní a činí nárok na jich vrácení. Bylo proto stížnosti potud vyhověno, že rozsudek ve výroku, stížností napadeném, byl zrušen a věc v objemu zrušení podle §u 288 čís. 3 tr. ř. vrácena první stolici k opětnému projednání a rozsouzení.