Čís. 1742.Je-li zjištěna předchozí úmluva několika pachatelů o zlém nakládání, přichází v úvahu § 155 d) tr. zák., nikoliv § 157 tr. zák., a jest každý z pachatelů, bez ohledu na to, zda lze zjistiti, jaké poranění který z nich způsobil, zodpověděn za celý výsledek útoku, jehož se súčastnil.(Rozh. ze dne 1. října 1924, Zm II 189/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 26. ledna 1924, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle §u 157 druhý odstavec tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalované vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle §§ů 152, 155 b), d), e) tr. zák., který spáchali tím, že dne 12. srpna 1923 v umluveném spojení proti Janu Č-ovi údery a bodnutími nožem do krajiny prsní a břišní, ne sice v tom úmyslu, by ho usmrtili, ale přece v jiném úmyslu nepřátelském, takovým způsobem jednali, že mu z toho vzešlo přerušení zdraví a nezpůsobilost k povolání trvající alespoň 30 dní a toto těžké poranění stalo se pro jeho život nebezpečným.Důvody:Nalézací soud nesprávně podřadil zjištěný čin obžalovaných pod ustanovení druhého odstavce §u 157 tr. zák., vycházeje z mylného názoru, že ustanovení to připouští i předchozí úmluvu o zlém nakládání s poškozeným a že jest ho použiti i v případě, kdy takováto předchozí domluva jest zjištěna. V každém případě těžkého poškození na těle, kde předchozí domluva o zlém nakládání jest zjištěna, přichází v úvahu toliko zvláštní pravidlo §u 155 d) tr. zák. a jest každý z pachatelů, bez ohledu na to, lze-li zjistiti, jaké poranění který z nich způsobil, zodpověděn za celý výsledek útoku, jehož se súčastnil. Ustanovení §u 157 tr. zák. může býti použito toliko v těch případech, kde předcházející dorozumění pachatelů zjištěno není. Bylo proto napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný, uznati ihned ve věci samé, že jsou obžalovaní vinni zločinem těžkého poškození podle §§ů 152, 155 b), d), e) tr. zák. a odsouditi je k zákonnému trestu. Ve směru kvalifikace podle §u 155 a) tr. zák. nebylo možno obžalované odsouditi, jelikož kvalifikace ta předpokládá, byť i jen za určitých okolností, po zákonu předpokládaný úmysl těžce poškoditi, který, když o žádném obžalovaném nemůže býti zjištěno, zda právě on to které těžké ublížení způsobil, u žádného z nich přirozeně též nebyl zjištěn. Z důvodu spolupachatelství podle §u 155 d) tr. zák. mohl by však odvozován býti jen tehdy, kdyby předchozí úmluva byla již cílila ke způsobení těžkého poranění, což rovněž rozsudek ani nenaznačuje.