Čís. 1484.

Výzva k obecenstvu, by nekupovalo u obchodníků určité národnosti,
spadá pod skutkovou podstatu §u 305 tr. zák.
(Rozh. ze dne 8. února 1924, Kr I 209/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Húgona Sch-á, Lothara T-a á Františka F-a do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 20. ledna 1923, jímž byli obžalovaní Hugo Sch. a Lothar F. uznáni vinnými přečinem podle §u 305 tr. zák. a obžalovaný František F. přečinem podle §§ů 5 a 305 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) hámítá stížnost, že jednání obžalovaných nelze podřaditi pod ustanovení §u 305 tr. zák. Výzva obžalovaných má pouze smysl, by příslušníci jejich národností kupovali v první řadě u obchodníků téže národnosti, v čemž nelze spatřovali nic nemravného nebo zakázaného, poněvadž každý má právo kupovati, kde je mu libo, a ani mrav ani zákon nepřikazují, kupovati u politického odpůrce. Jde prý o výzvu k opomenutí právně i mravně nezávažnému, nikoliv k nemravnému jednání a čin obžalovaného by bylo lze podřaditi snad pod § 302 tr. zák., nikoliv pod § 305 tr. zák. Stížnost není odůvodněna. Pokud jde o smysl závadného výroku, dlužno vycházeti při právním přezkoumání věci ze skutkových zjištění napadeného rozsudku. První soud zjistil, že obžalovaní svými nápisy vyzývali německé obecenstvo, by boykotovalo české obchodníky a nekupovalo u nich jen proto, že jsou příslušníky českého národa. Uváží-li se, že dle dávných zvyklostí hospodářského života, spočívajících na zásadě hospodárností, každý spotřebitel zpravidla kupuje tam, kde dostane nejlepší zboží a za nejvýhodnější cenu, příčí se boykot určitých skupin obchodníků z důvodů, které nemají ničeho společného s hospodářskými potřebami spotřebitelů, již o sobě jejich oprávněným hospodářským zájmům. Příčí se však i dobrým mravům tenkráte, boykotují-li se obchodníci a živnostníci, kteří jsou po případě s to, posloužiti zákazníkovi lepší jakostí zboží za nejvýhodnější cenu, jen proto, že jsou příslušníky jiné národnosti ve státě. Takovýto boykot, důsledně prováděný, jest způsobilý otřásti důvěrou v právní bezpečnost státu na straně postižených, nutně povede k protiútoku s druhé strany, vyvolá rozhořčení a zostří protivy mezi národnostními tábory a ohrozí tak i veřejný pořádek ve státě. Právem proto kvalifikoval první soud takovéto jednání jako příčící se dobrým mravům a podřadil veřejné vyzývání k němu pod § 305 tr. zák.

Citace:

č. 1484. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 102-102.