Čís. 1646.

Ochrana známek (zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.).
Pro otázku promlčení (§ 530 tr. zák.) jest směrodatným den, kdy bylo učiněno trestní oznámení, nikoliv, kdy byl podán spis obžalovací, Při obrázkových známkách rozhoduje o otázce šálivosti známek celkový dojem na obyčejného kupujícího.
Ochrana zákona vztahuje se i na takové formy, jež chráněnou známku reprodukují s nějakou změnou, pokud jí nezaniká podobnost a způsobilost k oklamání.
Ta okolnost, že známka byla bez pozastavení zapsána pro pachatele do rejstříku, nevylučuje ještě jeho trestné zasáhnutí do staršího práva osoby třetí.
S odsouzením pro §§y 23, 25 zákona není spojena ztráta práva volebního.
(Rozh. ze dne 28. května 1924, Kr I 641/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 12. května 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §§ů 23 a 25 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák., vyhověl v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného co do výroku, jímž vyslovena byla ztráta práva volebního a rozsudek v tomto výroku zrušil, mimo jiné z těchto
důvodů:

Důvodem zmatečnosti dle čís. 9 b) a 10, správně jen čís. 9 b) §u 281 tr. ř. dovozuje stížnost, že byl rozsudkem zákon porušen, pokud jde o otázku, zda jsou tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným. Důvod ten provádí v ten rozum, že soud nedbá toho, že žalující firma zvěděla o domnělém porušení svého práva již dne 22. prosince 1922, obžalobu však vznesla teprve 15. března 1923, tedy po uplynutí zákonité šestinedělní lhůty, dále, že se nejedná v tomto případě o trvající delikt, že obžalobce toho neprokázal, a že je čin trestný téhož rázu naprosto vyloučen, jelikož všechno zboží a vytloukací desky byly zabaveny, takže obžalovaný nemohl pokračovati ve zdánlivém trestném jednání; dále v této příčině uplatňuje, že soud nedbal obhajoby, v protokolu o hlavním přelíčení ovšem neosvědčené, že firma Sch, pozastavené jednání odpustila tím, že ve svých dopisech prohlásila, »že si vyhražuje veškeré právo k ochraně svých známek«, a v dopisu ze dne 30. prosince 1922 výslovně oznámila, že »navrhne vymazání známky pro obžalovaného zanesené«, z čehož prý vyplývá, že se spokojila, domáhati se vymazání známky civilní žalobou, a že se vzdala trestního stíhání. Konečně s hlediska téhož důvodu stížnost ještě doličuje, že obžalovaný předpokládal, že úřad, příslušný k registrování známek, známku, již obžalovaný pro sebe ohlásil, zamítne, kdyby nebyla přípustnou, a že, když se to nestalo, nastal u obžalovaného omyl ohledně skutkových okolností, zlý úmysl vylučující, to tím spíše, jelikož obžalovaný byl 8 roků bez přerušení na vojně a následkem těžkého poranění hlavy pozbyl skoro úplně paměti, na důkaz kteréž okolnosti předkládá lékařský »záznamný list« a navrhuje výslech lékaře Dra K-a a lékařskou prohlídku. Pokud posléz uvedené vývody doličují okolnosti, jež v první stolici nepřišly na přetřes, nelze k nim vůbec přihlížeti, a taktéž není ve zrušovacím řízení místa pro nové návrhy. Přijdou tedy v úvahu co do otázky promlčení činu jen ony okolnosti, jež byly v rozsudku zjištěny. V té příčině bylo soudem zjištěno, že žalující firma v prosinci 1922 zjistila, že obžalovaný oproti svému slibu své výrobky opatřuje známkou hvězdou a že tuto známku následkem dopisu, žalující firmou mu zaslaného, změniti dal tak, že hvězda byla obklíčena kruhem, a že ve, svém jednání pokračoval přes to, že byl firmou Sch. varován před dalším zasáhnutím do jejího práva. Pro domněnku, že žalující strana již dříve než v prosinci 1922 o trestném jednání obžalovaného věděla, není ve spisech žádné opory a stížnost sama toho ani netvrdí. Vzhledem k tomu, že soud zjišťuje, že obžalovaný pokračoval v trestném jednání i po dopisu žalující firmy ze dne 30. prosince 1922 a trestní oznámení bylo učiněno již 23. ledna 1923 — a tato okolnost jest směrodatnou, nikoliv, jak stížnost mylně za to má, podání obžalovacího spisu — nepochybil soud, vysloviv, že promlčení nenastalo. Není tedy důvod dle čís. 9 b) opodstatněn.
Pod hledisko důvodu zmatečnosti dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. (nesprávně 9 b) a 10) spadají vývody, že soud nesprávně posoudil věc po právní stránce, vycházeje prý z mylného předpokladu, že registrování obrázkové známky zbavuje každou jinou osobu práva, by obrázkový motiv v jiném provedení pro sebe užila, dále vývody, že o úmyslném provinění obžalovaného lze mluviti tím méně, jelikož z korespondence jest zřejmo, že obžalovaný až do srpna 1922 vůbec nevěděl, že firma Sch. má chráněnou známku hvězdu, a obžalovaný, zvěděv o tom, postaral se o změnu této známky a mimo to musil předpokládati, že registrovací úřad, po případě ministerstvo obchodu jsou povinny, by zabránily zneužití chráněné známky, což se — když obžalovaný podal žádost a zápis své známky (hvězdy s kruhem) — nestalo, takže obžalovaný mohl předpokládati, že není závady pro užití této známky. Konečně stížnost co do důvodu čís. 9 a) §u 281 tr. ř. ještě zdůrazňuje, že zaměnitelnost zmíněných známek jest tím spíše vyloučena, jelikož je tu rozdíl i ve velikosti hvězdic a tyto se odlišují i tím, že hvězda firmy Sch. jest v mýdle vyhloubena, kdežto hvězda, použitá obžalovaným, jest vypouklá. Ani v těchto směrech nemá stížnost pravdu. Co do otázky podobnosti známek a způsobilosti, by byly obecenstvem zaměněny, nutno podotknouti, že řešení této otázky spadá do oboru skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu a že je možno dotyčný výrok s hlediska §u 281 čís. 9 a) tr. ř. napadati jen tehdy, prokáže-li stížnost, že soud dospěl k svému zjištění na nesprávném právním podkladě. V tomto ohledu vychází nalézací soud právem se stanoviska, že jako kupující přicházejí v úvahu obyčejní lidé, dále, že rozdíl mezi obrázkovými známkami, pro firmu Sch. chráněnými, a známkou, obžalovaným použitou, jest tak nepatrným, že mohl obyčejnému kupiteli ujíti, a že odchylky mohou býti zpozorovány jen za použití zvláštní pozornosti, jaké obyčejný lid při koupi nezachovává. Správným jest také názor nalézacího soudu, že směrodatným jest celkový dojem obrázkové známky v její celistvosti a nerozkládá obrázkovou známku na její součástky, často malicherného rázu, takže v projednávaném případě jest charakteristickým obrazem hvězda a nesejde na tom, že jedna hvězda je prý vyhloubena, druhá vypouklá. Správnému úsudku nalézacího soudu není na závadu ani, že hvězda, obžalovaným užitá, jest obklíčena kruhem, neboť ochranný obvod, utvořený pro známku, vztahuje se i na takové formy, jež chráněnou známku reprodukují s nějakou změnou, pokud tou změnou nezaniká podobnost a způsobilost k oklamání. Takové zaniknutí podobnosti však soud nalézací na základě svého vlastního zpozorování výslovně vylučuje. Namítá-li stížnost konečně ještě, že obžalovaný užil jen svého práva, jelikož pro něho byla známka zapsána do rejstříku, stačí poukázati na to, že tato okolnost nevylučuje trestného zasáhnutí do staršího práva a že v projednávaném případě byl zlý úmysl obžalovaného prokázán tím, že soud zjistil, že firma Sch. známku hvězdu, obklíčenou kruhem, pozastavila a že obžalovaný vědomě používal nadále známky, způsobilé k oklamání. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti. Nalézací soud neprávem vyslovil u obžalovaného ztrátu práva volebního. Na ztrátu práva volebního lze nalézti toliko při odsouzení pro takový trestný čin, pro který podle platných ustanovení ztráta práva volebního nastává, a to jen tenkráte, spáchán-li byl tento čin z pohnutek nízkých a nečestných, pokud ovšem zvláštním zákonem jinak není výslovně ustanoveno. Přečin, jímž byl obžalovaný vinným uznán, není v žádném zákoně, zejména ne v českém volebním řádu do obcí ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák., ani v žádném jiném zákoně, uveden jako takový trestný čin, pro který ztráta práva volebního nastává; nelze proto s odsouzením ztrátu práva volebního v žádném případě spojiti.

Citace:

č. 1646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 411-414.