Čís. 1521.Spočíval-li důvod zločinné kvalifikace krádeže pouze v osobní vlastnosti pachatelově, není podílnictví na ní zločinem.(Rozh. ze dne 27. února 1924, Kr I 250/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným přestupkem podílnictví na krádeži dle §u 464 tr, zák., jehož se dopustil tím, že v noci dne 18. a v noci dne 22. prosince 1922 v H. koupil od Karla Š-a a tak na sebe převedl Václavu Š-ovi odcizený oves v ceně pod 200 Kč, věda, že pochází z krádeže.Důvody:Odůvodněna jest zmateční stížnost, pokud z důvodu čís. 10 §u 281 tr. ř. dovozuje, že rozhodnutí nalézacího soudu zakládá se na nesprávném výkladu zákona, jelikož čin obžalovaného byl posuzován jako zločin §u 185 a 186 písm. a) tr. zák., ač ve skutečnosti jest pouhým přestupkem §u 464 tr. zák. Jest přisvědčiti zmateční stížnosti, že nebylo v rozsudku nikde prokázáno, že obžalovanému bylo známo, že odcizení ovsa stalo se za okolností zločinných. Rozsudek za jediný důvod, pro který čin obžalovaného kvalifikuje za zločin, uvádí předpoklady, že obžalovaný věděl, že Š. ukradl oves svému zaměstnavateli. Názor soudu nalézacího jest nesprávný, má-li za to, že okolnost, která stačila ke kvalifikaci činu jako zločinu u pachatele krádeže, lze přičítati se stejným účinkem i podílníkovi. Takovému výkladu brání výslovně ustanovení §u 177 tr. zák., jež praví, že, má-li se krádež dle §u 176 tr. zák. pachateli za zločin přičítati jen pro jeho vlastnost, nebudiž ani účastenství ani spoluvina pokládána za zločin; také § 186 tr. zák. vyjímá z pravidla pod a) stanoveného případy, ve kterých důvod zločinné kvalifikace krádeže spočíval pouze v osobní vlastnosti pachatelově. Jelikož nalézací soud mimo zmíněné okolnosti, vycházející z vlastnosti pachatelovy, při podílnictví obžalovaného na krádeži jiných kvalifikačních okolností nezjistil, na př. v tomto případě, že obžalovaný věděl, že krádež byla spáchána ve společnosti (§ 174 II. a) tr. zák.), nebo na věci uzamčené (§ 174 II. c) tr. zák.), nebyl oprávněn stěžovatele uznati vinným zločinem podílnictví na krádeži dle §§ů 185, 186 písm. a) tr. zák. Zmateční stížnosti bylo proto vyhověti.