Čís. 1799.Listinný podvod.Nejde o padělání průvodky rakouských státních drah, nýbrž o napodobení potvrzení celního úřadu, opatřil-li pachatel neoprávněně průvodku potvrzením celního úřadu, že jde o zboží, nepodléhající clu.Souběh trestního zákona (§ 199 d) s trestním zákonem dôchodkovým (§ 236).(Rozh. ze dne 17. listopadu 1924, Zm II 276/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. ledna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu jednak dokonaného, jednak nedokonaného podle §§ů 8, 197, 199 písm. d), 200 a 203 tr. zák. a rozsudkový výrok opravil v tom směru, že nebyly padělány průvodky rakouských státních drah, nýbrž »napodobeno potvrzení celního úřadu, že jde o zboží, nepodléhající clu«. V otázkách, o něž tu jde, uvedl vdůvodech:Zmateční stížnost obžalovaného, Šalomouna H-a napadá odsuzující rozsudek v důvodu §u 281 čís. 9 a) tr. ř., ježto dle jejího názoru neměl býti ve skutku stěžovatelově při správném právním posouzení shledán čin soudně trestný vůbec a zločin podle §u 199 d) tr. zák. zvláště. Nelze jí však přisvědčiti. Nesprávným jest ovšem názor, v rozsudku ve shodě se spisem obžalovacím projevený, že dlužno opatření průvodky otiskem razítka celního úřadu a potvrzením, že dopravované zboží nepodléhalo clu, s napodobeným podpisem celního orgánu, provedené osobou nepovolanou v dorozumění se stěžovatelem, pokládati za padělání průvodky rakouských státních drah. Nikoli tato průvodka, sloužící toliko za průkaz, že zboží, jí kryté, bylo dráze k dopravě odevzdáno, nýbrž potvrzení československého celního úřadu o tom, že zboží bylo celní prohlídce podrobeno a cla prostým shledáno, bylo napodobeno. Než okolnost ta jest pro posouzení skutku s hlediska trestněprávního zcela bezvýznamnou. I toto celní potvrzení, byť i umístěno bylo na průvodce, tvoří samostatnou veřejnou listinu, neboť vydává se jiným veřejným úřadem v oboru jeho působnosti o skutečnostech, které jsou zcela mimo okruh skutečností, k jichž dotvrzení určena jest průvodka železniční. Zcela nahodilá okolnost, že nejde o hmotně oddělenou listinu, nýbrž o úřední potvrzení, umístněné na listině jiné, nemění ničeho na povaze tohoto potvrzení jako veřejné listiny, vždyť obchodní styk vytvořil celou řadu úředních osvědčení, která vyhotovena jsou na listině jiné (legitimace, vidimace a p.), a právě pro úřední potvrzení, o něž tu jde, jest ta forma, jež byla při napodobení volena, předepsána. Rovněž nejde, jak zmateční stížnost míní, o pouhé vylákání pravého osvědčení nepravým obsahem, jež by ovšem nepostačovalo k opodstatnění kvalifikace podle §u 199 d) tr. zák., ježto potvrzení nebylo vyhotoveno povolaným k tomu úředním orgánem, nýbrž osobou nepovolanou, mimo dotyčný veřejný úřad stojící, která se neoprávněně zmocnila potřebných razítek. Třebaže tedy rakouská průvodka jako taková nebyla padělána, přece byl tu zákonný podklad pro kvalifikaci podle §u 199 d) tr. zák., ježto paděláno bylo potvrzení celního úřadu, tedy veřejná listina. Že obžaloba nezněla na padělání této veřejné listiny, nýbrž na padělání průvodky, nemá s hlediska §§ů 261, 267 tr. ř. významu, protože předmětem obžaloby jest určitý skutek, který podle jeho právně závažných stránek samostatně, od obžaloby neodvisle kvalifikovati jest nejen právem, nýbrž povinností soudu, o obžalobě jednajícího. Nelze tedy podřadění skutku pod § 199 d) tr. zák. uznati právně pochybeným, a stačí v tomto směru toliko rozsudkový výrok opraviti. Nešlo-li však o padělání průvodky rakouských státních drah, odpadá potřeba, zabývati se dalšími otázkami stížností nadhozenými, zda totiž takovéto železniční listiny možno vůbec pokládati za listiny veřejné, a zda zejména takovéto listiny cizozemské požívají ochrany §u 199 d) tr. zák., po případě zda přichází, či nepřichází v úvahu případné odsouzení pro prostý podvod podle §u 197 tr. zák.Zbývá tudíž otázka, zda vzhledem ke konečnému cíli jednání pachatelů, pomocí padělaného celního potvrzení podloudně bez vyčlení dovézti cizozemské zboží, dovozkou kryté, do tuzemska, možno mluviti o činu soudně trestném, či zda nejde spíše o pouhý přestupek dôchodkový (podloudnictví podle §u 236 trestního zákona dôchodkového). Než ani tu nelze přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že, přihlížejíc k zvláštní povaze deliktů dôchodkových jako deliktů svého druhu a hledíc k obecnému názoru ohledně menší zavržitelnosti a trestnosti zkracování eráru na poplatcích i daních, i tak vyloženě podvodné jednání (padělání veřejné listiny), jaké zjištěno jest v přítomném případě, by podléhalo toliko trestu administrativnímu. Vždyť sám trestní zákon o dôchodkových přestupcích stanoví v §u 13 všeobecně, že, podléhají-li jednání neb opomenutí, jež dle tohoto zákona pokládati jest za přestupek dôchodkový, nebo jež přestupek dôchodkový provázely, trestu, stanovenému obecnými zákony trestními nebo předpisy policejními, má vedle tohoto trestu dojiti i k trestu, předepsanému zákonem o dôchodkových přestupcích (ač-li nemá potrestání toto vůbec již odpadnouti) a důsledkem toho poukazuje zvláště i § 237, stanovící trest na podloudnictví pomocí padělaných, falšovaných nebo podstrčených listin na to, že trest zde uvedený má místo v případech, kde nemá místa potrestání dle obecných trestních zákonů. Tomu odpovídá též předpis článku IV. а V. uvozovacího zákona k obecnému zákonníku trestnímu z roku 1852, dle nichž trestati se mají úřady správními jen ona přestoupení zákona, na něž se ani obecný trestní zákonník ani dodatky k němu nevztahují. Ovšem nelze přehlédnouti, že právě při podloudnictví bude málo případů myslitelno, které by nevykazovaly známky podvodu, takže by při přísném pojímání oněch předpisů pro tresty dle dôchodkového trestního zákona sotva kdy zbylo místa. Než, i když snad právě ta zvláštní povaha přestupků dôchodkových, na niž zmateční stížnost poukazuje, připouští do jisté míry v otázce, zda jde o skutek pod obecně trestní zákony spadající, poněkud shovívavější stanovisko, přece nelze jíti, právě vzhledem ke zmíněné zásadě primérní trestnosti dle obecných trestních zákonů, tak daleko, aby od podřadění pod trestní zákon upuštěno bylo i v případě, kde jest skutková podstata deliktu dle trestního zákona zcela vyložená, kde použito bylo k spáchání podvodu prostředku, obecným trestním zákonem již o sobě, i nehledíc ke konečnému cíli pachatelovu, trestem ohroženého. Takové případy jsou zejména podplácení celních orgánů (§§y 105, 311 tr. zák.), užití násilí proti celním orgánům (§ 81 tr. zák.), padělání nebo falšování veřejné listiny nebo veřejným ústavem zavedené poznamenání (kolkem, pečetí nebo známkou (§ 199 d), 320 f) tr. zák.) a pod. Ve směru posléze uvedeném poukázáno budiž ostatně zvláště na §§y 377 a 400 tr. zák. důch., které v obdobných případech výlučně poukazují na soudní potrestání dle obecného trestního zákonníka. V případě přítomném, kde jde o padělání veřejné listiny a její použití za účelem zkrácení finančního eráru podloudným dovozem zboží nevycleného, jest vyloženě dána skutková podstata zločinu podvodu podle §u 199 písm. d) tr. zák., a nelze proto shledati právně pochybeným, že nalézací soud na jednání stěžovatelovo tohoto předpisu obecného trestního zákonníka použil. Dovolává-li se zmateční stížnost judikatury nejvyššího soudu, zejména nejnovějšího rozhodnutí Kr I 1003/22, tedy stačí podotknouti, že případy ty, jichž se dovoláváno, týkaly se zkracování fisku o poplatky a daně, jež podřaděny byly zákonu o přestupcích důchodkových teprve zákonem poplatkovým. A právě z této okolnosti a z jich analogie s případy §§ů 239 až 241 zákona o přímých daních osobních odvodil nejvyšší soud jich nepodřaditelnost pod předpisy obecného trestního zákona o podvodu, dle úmyslu zákonodárcova. Nelze se tedy této judikatury pro případ přítomný s úspěchem dovolávati. (Pro právní názor zde uplatňovaný budiž ostatně poukázáno na rozh. v sb. čís. 236/80.).