Čís. 1572.

Zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.
Při přečinu podle §u 18 čís. 2 zákona nezáleží na tom, v jakém obvodě se dělo šíření nepravdivé zprávy. Rozlišujícím znakem trestného činu podle čís. 1 a čís. 2 §u 18 zákona jest pouze, jaký následek mělo šíření nepravdivé zprávy.
(Rozh. ze dne 27. března 1924, Zm II 15/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem rozšiřování nepravdivých zpráv podle §u 18 čís. 2 zákona na ochranu republiky z 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n,, mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost uplatňuje s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., že na tento případ nemělo se použiti čís. 2. §u 18, nýbrž čís. 1. tohoto §u. Rozdíl mezi oběma místy zákonnými spočívá prý v tom, v jakém obvodě šíření nepravdivé zprávy se děje. U čís. 1. jde prý o omezený obvod, kdežto čís. 2 se vztahuje na celý obvod republiky. V tomto případě byla zpráva uveřejněna jen v malých venkovských časopisech, takže mohla dojiti k vědomí čtenářů jen ve velmi nepatrném okrsku. Stížnost je bezdůvodná. Pro náhled stížnosti neskýtá jasné znění, smysl a účel zákona naprosto žádné opory. Šíření nepravdivých zpráv je buď přestupkem (čís. 1) neb přečinem (čís. 2) dle toho, jaké následky šíření to má v zápětí. Následky ty jsou uvedeny výčetmo a je způsobení překotného a hromadného vybírání vkladů zařazeno mezi následky, v čís. 2 vypočtené. Již tato okolnost vylučuje použití čís. 1 na tento případ. K tomu přistupuje, že v čís. 2, zejména pokud jde o překotné a hromadné vybírání vkladů, činí se trestnost odvislou vůbec jen od vzejíti tohoto účinku bez ohledu na to, v jakém územním okruhu nepravdivá zpráva našla svého rozšíření. Náhled zmateční stížnosti činil by ustanovení čís. 2 přímo illusorním v těch případech, kdy nepravdivá zpráva týkala by se peněžních ústavů, jichž působnost je předem omezena jen na určitý kraj nebo místo. Činnost obžalovaného podřaděna byla pod správné ustanovení zákonné i není tu podkladu k dovolávání se důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 1572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 279-280.