Čís. 1812.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Skutková podstata přečinu podle §u 16 čís. 1 zákona nevyžaduje úmyslu, někoho podněcovati nebo popuzovati. Stačí vychvalování, výslovné schvalování nebo projev souhlasu s jakýmkoliv zločinem nebo přečinem in abstracto bez ohledu na to, byl-li vůbec spáchán nebo zamýšlí-li jej kdo provésti.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1924, Zm II 431/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 12. července 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
V právu je zmateční stížnost, pokud, opírajíc se o důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., namítá, že rozsudek je zbudován na názorech právně mylných. Dle rozhodovacích důvodů nevzal nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný měl úmysl, svým výrokem, že by se měl vzíti nějaký handgranát a hoditi jim na hlavu«, schvalovati nějaký čin trestný, nebo popuditi dělnictvo. Již před tím se v rozhodovacích důvodech uvádí, že nalézací soud nevzal skutkovou podstatu přečinu podle §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky za prokázanou proto, že, jak potvrdil svědek Jan K., výrok obžalovaného nepůsobil pražádným dojmem podněcujícím. Zmateční stížnost namítá právem, že nejde v tomto případě o skutkovou podstatu přečinu podle §u 15 čís. 2 zákona na ochranu republiky, která ovšem předpokládá podněcování ke zločinu nebo přečinu, nýbrž o skutkovou podstatu přečinu podle §u 16 čís. 1 téhož zákona, k níž se úmyslu, někoho podněcovati (popuzovati), nevyžaduje, stačí naopak pachatelův úmysl, schvalovati kterýmkoli ze způsobů tamtéž naznačených, zločin nebo přečin. Těsná souvislost, ve které vylučuje rozsudek kromě úmyslu obžalovaného, schvalovati nějaký trestný čin, i jeho úmysl, popuditi dělnictvo, zejména pak důraz, který klade rozsudek na onu shora zmíněnou skutečnost, potvrzenou svědkem K-em, nutí souditi, že nalézací soud jen následkem toho, že si osvojil v tomto ohledu názor právně zřejmě mylný, nevzal u obžalovaného za prokázaný ani úmysl, náležející ke skutkové podstatě přečinu podle §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky, totiž úmysl schvalovati zločin (nebo přečin), a že především v důsledku tohoto právního omylu neshledal v jeho výroku skutkové podstaty řečeného přečinu.
Na odůvodněnou onoho rozsudkového závěru, dle něhož nalézací soud nevzal za prokázaný úmysl obžalovaného, schvalovati nějaký trestný čin nebo 'iti dělnictvo, uvádí se však v rozhodovacích důvodech dále, že se o nějaký trestný čin, který by měl býti schvalován, tenkráte nejednalo; mluvilo-li se o stávce, nešlo prý o čin trestný, nýbrž o obranu dělnictva oproti zaměstnavateli z důvodu mzdy, včas nevyplacené. Jak patrno, je nalézací soud názoru, že se ke skutkové podstatě přečinu podle §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky vyžaduje schvalování konkrétně určeného činu trestného, tedy kromě určitého trestného činu již spáchaného, nebo v době schvalování páchaného, aspoň takového rovněž určitého činu trestného, jehož spáchání někdo zamýšlí, se k němu chystá, nebo jej připravuje. Zmateční stížnost označuje vším právem i tento názor jako právně mylný a dovozuje případně, že ke skutkové podstatě přečinu postačí, projeví-li pachatel souhlas s jakýmkoli zločinem (nebo přečinem) in abstracto, bez ohledu na to, zda kdo zamýšlí jej provésti, a stejně ovšem také, když pachatel, rovněž jen in abstracto, zločin (nebo přečin) vychvaluje nebo jej výslovně schvaluje, poněvadž pachatel již tím, že nějaký zločin (nebo přečin) vůbec vychvaluje, výslovně schvaluje, nebo s ním jinak projevuje souhlas, působí nepříznivě na jiné, otřásaje jejich právním citem a přesvědčením o nedovolenosti a trestnosti dotyčného jednání jako činu trestného. Tento výklad shoduje se se správným, zákonu odpovídajícím výkladem, jehož se dříve dostávalo pojmu vychvalování (a omlouvání) činů v zákonech zapovězených ve smyslu §u 305 tr. zák. Jelikož pak ustanovení §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky nastoupilo na místo předpisu §u 305 tr. zák., jehož první věta byla §em 41 čís. 3 I. uvedeného zákona zrušena, nemůže býti pochybnosti o tom, že uvedeným způsobem sluší vykládati i § 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky, že tudíž jeho skutkovou podstatu zakládá i schvalování zločinu nebo přečinu dosud nespáchaného a to i pouhé jeho schvalování abstraktní. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a rozsudek zrušiti jako zmatečný dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Ve věci samé rozhodnouti nebylo však zrušovacímu soudu možno, neboť v rozsudku ani v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny některé skutečnosti, které by při správném použití zákona nálezu za základ položiti bylo. Tak nevyslovuje se rozsudek o tom, shledává-li nalézací soud ve skutku, jehož schvalování obžaloba obžalovanému za vinu klade, nějaký zločin vůbec a který zločin by tu v úvahu přicházel, nezjišťuje dále, pronesl-li obžalovaný závadný výrok veřejně. Nezbylo tudíž než vrátiti věc dle §u 288 čís. 3 tr. ř. soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 1812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 725-727.