Čís. 1789.

Zřízení knihovní zástavy pro pohledávku poškozeného na náhradu škody pachatelem není ještě konečnou náhradou škody, sloužíc jen k zabezpečení narovnání.
Narovnáním »určitým« co do doby plnění (§ 188 b) tr. zák.) jest i smlouva, jíž se pachatel zavázal zaplatiti uznanou jím pohledávku poškozeného proti určité výpovědi.
Beztrestnost nevylučuje tu okolnost, že pachatel před splatností pohledávky žaloval o neplatnost narovnání.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1924, Zm I 555/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti Jindřicha Sch-a do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Liberci ze dne 5. června 1924, jímž byl uznán vinným zločinem zpronevěry ve smyslu §u 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů:
Nelze upříti oprávnění vývodům zmateční stížnosti, opírajícím se o důvod zmatečnosti §u 281 čís. 9 b) tr. ř. Dlužním úpisem ze dne 2. října 1923 uznal stěžovatel, že dluhuje poškozené firmě 128168 Kč, a zavázal se tento jako zápůjčku mu ponechaný obnos dnem 1. října 1923 6% zúrokovati a na půlroční výpověď zaplatiti. Zároveň svolil k tomu, by tato pohledávka na jeho domě byla právem zástavním zajištěna, k čemuž pak došlo dne 5. října 1923. Dlužno především zdůrazniti, že zřízením zástavy bylo plnění smlouvy toliko zajištěno, nikoliv smlouva o náhradě splněna, a že rozhodujícím pro otázku beztrestnosti ve smyslu §u 187, 188 b) tr. zák. může býti jedině obsah narovnání, spočívající v tom, že se stěžovatel zavázal veškeru z činu vzešlou škodu, vzájemnou dohodou na 128168 Kč určenou, nahraditi a to v určitém čase, neboť stanovením 6timěsíční lhůty k výpovědi, oběma stranám kdykoli volné, nedošlo ku slibu, co do doby plnění všeobecnému, neurčitému, nýbrž bylo poškozenému umožněno, výpovědí kapitálu dle libosti splatnost pohledávky přivoditi (§ 188 b) tr. zák.). Stížnost je proto na omylu, pokud ve zřízení knihovní zástavy spatřuje již konečnou náhradu škody, kdežto ve skutečnosti těžisko spočívá v závazku stěžovatele, určitý peníz v určité lhůtě nahraditi, při čemž vtělení tohoto závazku do pozemkové knihy má pouze sekundární význam, aby splnění tohoto závazku bylo zabezpečeno.
Právem vytýká však stížnost mylný výklad zákona výroku rozsudkovému, vylučujícímu s hlediska §u 188 b) tr. zák. beztrestnost, pokud stěžovatel dodatečně civilní žalobou se domáhal toho, by narovnání uznáno bylo za neplatné, čímž dle názoru soudu stěžovatel prý projevil vůli, nedodržeti narovnání, s poškozenou firmou uzavřené. Názor tento je mylným; neboť pro otázku beztrestnosti ve smyslu §u 187, 188 b) tr. zák. je rozhodující jedině skutečnost, zda pachatel v určitém čase, totiž v tomto případě do konce 6měsíční lhůty ode dne výpovědi, stanovenou náhradu zaplatí; veškeré, pachatelem v mezidobí učiněné projevy zmíněného rázu nemění ničeho na platnosti a závaznosti původního narovnání, vždyť nelze vyloučí ti možnost, že stěžovatel přes takové opačné projevy vůle si věc rozmyslí a v době splatnosti závazku svému přece dostojí, čímž by přirozeně veškeré dřívější opačné projevy se staly bezvýznamnými a, v kterémžto případě by nebylo lze odepříti mu beztrestnost, kdyžtě ve skutečnosti splátky ve smyslu narovnání dodržel. Nelze ani žalobě civilní přičítati význam, beztrestnost vylučující, neboť nelze předem vyloučiti možnost, že pachatel závazkům svým, stavším se splatnými za civilního sporu, dostojí, ba že pachatel, dojde-li ještě před uplynutím času k plnění narovnání stanoveného k rozhodnutí civilního sporu, ať pachateli příznivému, nebo nepříznivému, narovnání na všechen způsob přece dodrží, by unikl potrestání. Nezáleží proto na podobných projevech vůle pachatele v mezidobí, než nastane splatnost závazku, narovnáním převzatého, nýbrž jedině a výlučně na tom, zda závazku svému včas dostojí. Nalézacímu soudu jest se proto zabývati jen otázkou, zda stěžovatel v případě, o nějž tu jde, narovnání dostál, zda totiž do 6 měsíců ode dne, kdy zápůjčka mu vypověděna, ujednaný peníz zaplatil a tím škodu úplně nahradil; neučinil-li tak, nemá místa ustanovení §u 187 tr. zák. o beztrestnosti. Bude proto na soudu nalézacím, by ještě zjistil, zda stěžovatel do 6 měsíců ode dne, kdy zápůjčka mu vypověděna, ujednaný peníz zaplatil a tím škodu úplně nahradil; neučinil-li tak, nemá místa ustanovení §u 187 tr. zák. o beztrestnosti. Bude proto na soudu nalézacím, by ještě zjistil, zda stěžovatel do 6 měsíců ode dne výpovědi, začátkem ledna 1924 ho došlé, škodu způsobenou zpronevěrami, rozsudkem zjištěnými, včas a úplně nahradil, při čemž se připomíná, že nebylo též zjištěno, zda narovnání bylo ujednáno oprávněným zástupcem poškozené firmy. Ježto se pro nedostatek těchto rozhodných skutkových zjištění nelze obejiti bez nového hlavního přelíčení, bylo za souhlasu generální prokuratury ve smyslu §u 5 zák. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zrušiti rozsudek již v zasedání neveřejném a uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 679-681.