Čís. 1645.

Skutková podstata zločinu podvodu podle prvé věty §u 201 a) (200) tr. zák. předpokládá, že jde o listinu pravou, nikoliv však, že jde o listinu ve smyslu příslušných ustanovení občanského práva také platnou; nesejde ani na tom, zda vyhovuje listina veškerým požadavkům, jež pro listiny jako prostředky průvodní stanoveny jsou předpisy civilního řádu soudního.
(Rozh. ze dne 26. května 1924, Kr II 169/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. března 1923, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ů 197, 200, 201 písm. a), 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství, která, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., označuje názor, na němž zbudován je rozsudek, jako právně mylný a namítá, že nalézací soud listině neprávem odpírá právní ochranu ustanovení §u 201 a) tr. zák., dlužno přiznati plné oprávnění. Zločinu podvodu podle prvé věty §u 201 a) (200) tr. zák. se dopouští, kdo padělanou soukromou listinu zhotoví nebo pravou padělá. V případě poslez uvedeném předpokládá se tudíž pouze, že byla padělána listinapravá, nikoli, že šlo o listinu, ve smyslu příslušných ustanovení občanského práva také platnou, a nesejde ani na tom, zda vyhovuje listina veškerým požadavkům, které pro listiny jako prostředky průvodní stanoveny jsou předpisy civilního řízení soudního. Zmateční stížnost vytýká tudíž právem, že rozsudek mylně zaměňuje širší pojem soukromé listiny vůbec ve smyslu §u 201 a) tr. zák. s pojmem platné (písemné) smlouvy, mající náležitosti práva hmotného. Napadený rozsudek nezjišťuje, že si smluvní strany v tomto případě vyhradily, že pachtovní smlouva má mezi nimi býti ujednána písemně a že se teprve sepsáním smlouvy budou považovati za vázány; rozsudková zjištění, zejména forma pachtovního protokolu, v které je listina sepsána, nevylučují naopak možnosti, že vlastní smlouva ujednána byla mezi stranami ústně, listina že měla dle jejich úmyslu míti význam jen jako důkaz jejího ujednání, ve kterémžto případě stal by se požadavek podpisu listiny také obžalovaným, v jehož nesplnění spatřuje rozsudek právě jedinou překážku její platnosti, aspoň pochybným. Pak ale pozbyl by již oprávnění rozsudkový závěr, dle něhož jde o prostředek nezpůsobilý, by jím mohl býti spáchán zločin podvodu ve smyslu §u 201 a) tr. zák., poněvadž by dle názoru nalézacího sondu sporný soudce k takové listině nemohl míti zřetel. Než poslez uvedený názor nemá opory ani v zákonných předpisech o civilním řízení soudním. V úvahu přichází především ustanovení §u 294 c. ř. s., podle něhož soukromé listiny zakládají, pokud jsou vydateli podepsány nebo opatřeny jich znamením rukou, soudně nebo notářsky ověřeným, plný důkaz o tom, že prohlášení v nich obsažená pocházejí od vydatelů. Pouze důkaz o skutečnosti posléz uvedené je tudíž závislým na podpisu listiny jejím vydatelem, naproti tomu není nedostatek tohoto podpisu na překážku tomu, by listinou, byť v ohledu tom vadnou, nebyl nabítnut a soudem prováděn důkaz o obsahu listiny neb o právním jednání, na než se listina vztahuje. Zmateční stížnost poukazuje případně na ustanovení §u 296 c. ř. s., dle něhož je na soudu, aby dle §u 272 c. ř. s. posoudil, zda a v které míře přeškrtnutí, vyškrábání a jiná vymazání, vkládání nebo jinaké vnější vady listiny zmenšují její průvodnost nebo ji zcela ruší. Než povšechné ustanovení §u 272 c. ř. s., dle něhož soudu jest za pečlivého zření k výsledkům veškerého jednání a dokazování dle volného přesvědčení posouditi, zda ten který skutkový údaj jest miti za pravdivý čili nic, opravňuje soud, by měl při svém rozhodování zřetel jako na prostředky průvodní i na listiny, které jsou stiženy jinými vadami a nedostatky, než jaké má na mysli § 296 c. ř. s., tedy na př. i na listinu, která, jako je tomu v tomto případě, není opatřena podpisem některé ze smluvních stran. Nemusí tudíž ani padělaná listina soukromá, která, byvši arci původně listinou pravou, nevykazuje všech zákonných náležitosti své platnosti, postrádati povahy listiny, jejíž předložení za důkazní prostředek ve sporu je způsobilým, uvésti v omyl a způsobiti škodu. Připomenouti dlužno, že se ku konci rozhodovacích důvodů napadeného rozsudku děje zmínka také o tom, že Ž. a M. jako kontrahenti využili a vykořisťovali lehkomyslnosti obžalovaného. Než nehledě k tomu, že v samotných důvodech rozsudkových je řeč pouze o podezření, dovozuje se i tu ze zmíněného zjevu opět jen pochybnost o platnosti smlouvy a připouští se dokonce výslovně, že takováto pochybnost nemá pro trestní řízení podstatného významu; ve skutečnosti nemá proň významu vůbec. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti a rozsudek jako zmatečný podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zrušiti. Ve věci samé rozhodnouti nebylo však zrušovacímu soudu možno, jelikož, jak patrno z toho, co uvedeno v rozsudku, ani v jeho rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny četné skutečnosti, které by při správném použití zákona bylo nálezu jak ve směru objektivním, tak zejména po stránce subjektivní za základ položiti. Tu pak dlužno zdůrazniti, že jsou sice ve spisech naznačeny okolnosti, jež vzbuzují vážné pochybnosti o zlém úmyslu pachatelově, než zrušovacímu soudu schází v napadeném rozsudku jakýkoliv skutkový podklad v tomto směru. Nezbylo tudíž než odkázati věc podle §u 288 čís. 3 tr. ř. na soud první stolice, by ji opětovně projednal a rozhodl, a kdyby dospěl k přesvědčení o vině obžalovaného, zejména uvažoval také o tom, zdali tu jde o dokonaný čin, či o pouhý pokus.

Citace:

č. 1645. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 409-411.