Čís. 1754.

Výrok o podmíněném odkladu trestu možno napadati zmateční stížností z důvodu §u 281 čís. 11 (§ 344 čís. 12) tr. ř. jen, jde-li o porušení zásad zákonem závazně vyslovených; proti výroku v mezích arbitrerního rozhodování jest přípustno jedině odvolání (§§ 280, 283, 294 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 14. října 1924, Zm I 538/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hoře Kutné ze dne 2. července 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a) tr. zák. a odmítl odvolání obžalovaného z téhož rozsudku co do odepření podmíněného odkladu výkonu trestu.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek jen ve výroku, jímž nebyl obžalovanému povolen podmíněný odklad výkonu trestu, vytýkajíc mu zmatečnost podle §u 281 čís. 5 tr. ř. pro neúplnost a vnitřní rozpor s ostatními důvody rozsudku, kteréžto výtky pak jedině v dalším snaží se opodstatniti. Stížnost poukazuje sama k rozhodnutí Nejvyššiho jako zrušovacího soudu sb. n. s. č. 249, než nedbá jeho obsahu. Jak v rozhodnutí tom dolíčeno, přichází z důvodů, pro které podle §u 281 (§ 344) tr. ř. možno výrok o podmíněném odkladu trestu bráti v odpor zmateční stížností, v počet pouze důvod uvedený pod čís. 11 (12) právě dotčených §§ů, jde-li totiž o porušení zásad zákonem o podmíněném odsouzení závazně vyslovených, tudíž o překročení mezí moci trestací, kdežto domáháno-li se nápravy nesprávných prý výsledků volného uvažování soudcovského v případě, ve kterém jinak soud pohyboval se v mezích zákona o podmíněném odsouzení, dlužno použiti opravného prostředku odvolání ve smyslu §§ů 280, 283 (bez omezení tam stanovených) a 294 tr. ř. Z toho plyne, že zmateční stížnost, o niž jde a jež překročení mezí práva trestacího ani číselně ani věcně netvrdí, není co do tohoto jedině přípustného obsahu vůbec provedena. V ní uplatňované rozsudkové vady týkají se odůvodnění výroku, příslušejícího soudu nalézacímu v mezích jeho arbitrerního rozhodování a mohly býti tudíž uplatňovány jen opravným prostředkem odvolání. Tohoto opravného prostředku však obžalovaný ve lhůtě zákonné (§ 294 tr. ř.) neohlásil a provádění jeho je dle téhož místa v zákoně opožděno, takže ani s tohoto hlediska nelze obsahu podání dbáti. Bylo proto zmateční stížnost jakožto neprovedenou dle §u 4 čís. 1 a §u 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 již při poradě neveřejné zavrhnouti a zároveň hledě k §u 296 tr. ř. odvolání obžalovaným v pravdě prováděné dle §u 294 tr. ř. odmítnouti.

Citace:

č. 1754. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 608-609.