Čís. 1704.

Důvod zmatečnosti dle čís. 7 §u 281 tr. ř. není ještě založen tím, že ve výroku rozsudku není obsaženo částečné osvobození, lze-íi osvobození seznati z důvodů rozsudku.
(Rozh. ze dne 30. července 1924, Zm I 534/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Ml. Boleslavi ze dne 9. července 1924, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže dílem dokonané, dílem nedokonané podle §§ů 8, 171, 173, 174 II. a) a c), 176 II. a) a 179 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, opírající se o důvody zmatečnosti §u 281 čís. 7 a 5 shledává onen důvod zmatečnosti v tom, že rozsudek ve výroku neobsahuje výslovného sproštění obžalované z dalšího případu krádeže, jí obžalobou za vinu kladeného. Ačkoli nejde tu o pouhou, trestný čin doprovázející a jej kvalifikující okolnost, nýbrž o samostatný čin, s ostatními krádežemi, jimiž rozsudek obžalovanou uznává vinnou, věcně souběžný, jejž pouze dle ustanovení §u 173 tr. zák., by bylo s ostatními krádežemi sčítati, a ač tedy ohledně něho mělo býti rozhodnutí zajisté do výroku rozsudku pojato, nelze přece říci, že rozsudek v tomto bodu nevyřizuje obžalobu. Důvody rozsudku zabývají se výslovně tímto skutkem a uvádějí doslovně: »byla proto obžalovaná pro nedostatek důkazů v tomto směru z obžaloby dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna«. Pouze pro výrok odsuzující požaduje § 260 tr. ř. výroky tu uvedené pod sankcí zmatečnosti; není-li ve výroku rozsudku obsaženo částečné osvobození, jest to ovšem formelní prohřešení se na předpisu §u 259 tr. ř., než toto pochybení nezakládá zmatečnosti, jen když osvo bození lze seznati z důvodů rozsudku.

Citace:

č. 1704. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 513-513.