Čís. 1452.»Dobytkem« rozumí § 175 II. b) tr. zák. i drůbež. Dobytek se pase nebo žene i tehda, je-li mimo dvůr na místech, kde si jindy zpravidla potravu hledá nebo kam se obvykle vyhání.(Rozh. ze dne 16. ledna 1924, Kr II 239/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 19. března 1923, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným toliko přestupkem krádeže dle §u 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnosti státního zastupitelství nelze upříti oprávnění. Nalézací soud vzal za zjištěno, že obžalovaný dne 20. listopadu 1922 ve S. kromě pytle neznámého držitele odcizil Julii M-ové husu, která se v potůčku asi 30 kroků od stavení poškozené brodila. Pokud jde o cenu této husy, uvádí se ve výroku napadeného rozsudku, že obžalovaný jest vinen, že .... odňal husu v ceně 60 Kč Julii M-ové. V důvodech rozhodovacích soud především řeší otázku, zda je tu zločinná kvalifikace dle §u 175 II. b) tr. zák., což by nutně předpokládalo, že odcizená husa měla cenu přes 50 Kč. Touto otázkou se však soud předem nezabýval, nýbrž teprve, když byl vyložil své stanovisko, zda tu jde o krádež dobytka z pastvy, zakončil úvahu o otázce viny touto větou: »Na základě těchto úvah uznal soud obžalovaného vinným toliko přestupkem dle §u 460 tr. zák., nehledíc ani k tomu, že cena 60 Kč za husu na podzim roku 1922 neodpovídala ani tržní ceně a že by sotva i s pytlem 50 Kč převyšovala.« Jest proto zjevno, že výrok nalézacího soudu o té důležité okolnosti, zda husa, odcizená Julii M-ové měla či neměla cenu přes 50 Kč, jest nejasný, neúplný — neuvádí se tu, že husa dle svědecké výpovědi poškozené Julie M-ové měla cenu nejméně 60 Kč a sám sebou v rozporu a tudíž zmatečný dle §u 281 čís. 5 tr. ř. Výrok soudu jest též zmatečným dle §u 281 čís. 10 tr. ř. Neboť vysloviv náhled, že tu nejde o krádež dobytka z pastvy, nesprávně vyložil soud ustanovení §u 175 II. b) tr. zák. Především jest nesprávný náhled soudu, že trestní zákon, mluvě v §u 175 II. b) tr. zák. »o dobytku« (»Vieh«), má na mysli toliko dobytek hovězí, skopový, vepřový, koně, tedy zvířata domácí většího druhu a větší ceny a nikoliv drůbež. Náhled tento nelze z trestního zákona samého nikterak vyvoditi. I na jiných podobných místech zákona, kde stanoví se zločinná kvalifikace krádeže, nerozlišuje zákon a ovšem ani judikatura, zda jde o zvířata většího druhu nebo větší ceny; tak při krádeži ryb v rybníce (§ 174 písm. II. e) tr. zák.), při krádeži zvěře (§ 174 písm. f) tr. zák.) a dle stálé judikatury týká se ustanovení §u 174 II. e) tr. zák. i škeblí a korýšů, ač zajisté rybami nejsou a to ani dle lidové mluvy ani dle vědeckého rozdělení zvířat. K výkladu slova »Vieh« v §u 175 II. b) tr. zák. dlužno však přibrati i jiné zákony, v nichž výraz ten se vyskytuje a pojmově zmíněnému zákonnému místu se přibližuje. Především lze poukázati na ustanovení §§ů 1321 a 1322 obč. zák., jednající o svémocném zabavení dobytka, když na cizím pozemku působí škodu. I tu výraz »Vieh« neznamená toliko domácí zvířata většího druhu a větší ceny, jak rozsudek vykládá slovo »Vieh« v §u 175 II. b) tr. zák., nýbrž domácí zvířata v nejširším slova smyslu, tedy i drůbež (»Federvieh«), Že tento širší význam slova »Vieh« v době, kdy trestní zákon byl vydán, byl všeobecně obvyklým, toho důkazem jsou ustanovení §§ů 63 až 66 lesního zákona, vydaného v téže době (cís. pat. ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák.). V ustanoveních těch mluví se o svémocném zabavení dobytka a mluví se tu zpravidla všeobecně o »Vieh«, toliko v §u 65 vypočítávají se jednotlivé druhy dobytka, jako »kozy, ovce, prasata, a »Federvieh«, u nichž místo zájmu po případě provedeno může býti zastřelení. Nelze tudíž o tom pochybovati, že trestní zákon v §u 175 II. písm. b) pod slovem »Vieh« zahrnuje též drůbež, t. zv. pernatý dobytek (»Federvieh«), teď i husy. Dále pak přichází v úvahu výklad slov §u 175 II. b) tr. zák., »když se pase, nebo žene« (auf der Weide oder vom Triebe). Nalézací soud vykládá tato slova přesně, vlastně doslovně, maje za to, že o zločinné kvalifikaci v §u 175 II. b) tr. zák. lze mluviti jen tehdy, když někdo ukradne dobytek, který jest skutečně na pastně. Proto zkoumal soud přesně, zda husa, kterou obžalovaný odcizil, v době odcizení byla na pastvě. Dle tohoto přísného výkladu dospěl pak soud k úsudku, že husa Julie M-ové v době odcizení nebyla na pastvě, poněvadž krádež se stala koncem listopadu, kdy země již i sněhem byla pokryta a husy touto dobou na pastvu ani vyháněny býti nemohly a ježto husa v době odcizení brodila se v potůčku, k čemuž se v rozsudku ještě podotýká, že, jak známo, husy na rozdíl od kachen ve vodách potravy nehledají. Výklad ten jest však mylný. Důvodem pro přísnější stíhání krádeže dobytka, když se pase nebo žene, jest okolnost, že dobytek v těchto případech jest mimo stáj, ohradu nebo dvůr. tedy mimo dozor a dohled hospodáře, a že pachatel má k dobytku snažší přístup a majitel dobytka odcizení jeho tíže může zabrániti. Již uvedení druhého zločinné kvalifikovaného případu, totiž odcizení dobytka, když se žene, v §u 175 II. b) tr. zák. nasvědčuje tomu, že skutečné pasení zde není pro zločinnou kvalifikaci rozhodným, nýbrž jedině ta okolnost, že dobytek jest mimo dvůr na místech, kde jindy zpravidla potravu si hledá nebo kam obvykle se vyhání. A tú nemůže o tom býti nejmenší pochybnosti, že i husy na vodě, ať v rybníce nebo na potoce, se zdržují, by si tam buď potravy hledaly, nebo že toho dle zákona přírody pro lepší trávení a lepší vzrůst potřebují. Zjistil-li tedy soudní dvůr, že obžalovaný odcizil Julii M-ové husu na potoce asi 30 kroků za stavením poškozené, kde se ješté s ostatními husami bez dohledu volně brodila, jest tu při správném výkladu §u 175 II. b) tr. zák. krádež dobytka, když se pase nebo žene, třeba ne dle doslovu, tedy zajisté dle smyslu a účelu zákona.