Čís. 1674.

Veřejnými úřady ve smyslu článku V. zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, jsou orgány státu, zemí, okresů a obcí, jež, jsouce na venek vybaveny mocí rozhodovací a nařizovací, trvale jsou zřízeny, by plnily v okruhu místní a věcné příslušnosti úkoly státní správy; spadá sem též vláda Čs. republiky.
Pojem »vydávání ve veřejný posměch« dle §u 491 tr. zák. předpokládá sesměšňování osoby způsobem, ve veřejném mínění ji snižujícím.
(Rozh. ze dne 14. června 1924, Zm II 137/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 29. prosince 1923, pokud směřovala proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 488 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti, pokud napadla výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným též přestupkem podle §u 491 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, rozsudek v tomto výroku zrušil a sprostil obžalovaného podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle §u 491 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863, spáchaný prý tím, že dne 21. června 1923 večer ve V., viniv československou vládu veřejně a před více lidmi, že poslance Baerana nevinně zavřela, by byl úplně bezmocným, vydával ji ve veřejný posměch.
Důvody:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) dovozuje stěžovatel, že neměl býti uznán vinným přestupkem urážky veřejného úřadu dle článku V. zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 (a §§ů 488, 491 tr. zák.), poněvadž prý vláda, proti níž jeho výroky směřovaly, není veřejným úřadem ve smyslu tohoto zákona; za veřejný úřad dlužno prý pokládati pouze skupinu úředníků, tvořící úřední místo, jež zaujímá v organisaci a instančním pořadí státních úřadů pevné místo jako jednotný úřad s určitým oborem působnosti — naproti tomu prý »vláda«, pojata abstraktně jako soubor vládní moci ve státě, a konkrétně — jako sbor představitelů této nejvyšší moci — sbor ministrů — v žádném případě není úřadem (instancí), nýbrž nejvýše orgánem státní moci, činným k splnění státních účelů. Poněvadž článek V. zák. z r. 1862, čís. 8 neuvádí vládu jako předmět zvláštní ochrany článku V. a za veřejný úřad ji pokládati nelze, schází prý vůbec potřebná obžaloba. V tom spatřuje zmateční stížnost také zmatek dle čís. 9 c) §u 281 tr. ř. Avšak se zmateční stížností nelze souhlasiti. Veřejnými úřady ve smyslu článku V. uvedeného zákona (stejně také podle §u 76 tr. zák.) dlužno rozuměti orgány státu, zemí, okresů a obcí, které, jsouce na venek vybaveny mocí rozhodovací a nařizovací, trvale jsou organisovány, by plnily v okruhu místní a věcné příslušnosti úkoly státní správy. K takovým orgánům patří nesporně i vláda — sbor ministrů,, s ministerským předsedou v čele, — uváží-li se, že jest jako nejvyšší orgán vládní moci trvale organisována předpisy §§ů 70—84 ústavní listiny z 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n., že jest vybavena mocí rozhodovací a nařizovací (§ 80 a 84 ústavní listiny) a že má přesně zákonem vytčený obor působnosti (§ 81 ústavní listiny). Jako veřejný úřad požívá vláda (ministerská rada) samozřejmě také ochrany článku V. cit. zák., takže obě námitky zmateční stížnosti jsou zcela bezpodstatné. Budiž jen mimochodem podotčeno, že pro> uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 9 c) §u 281 tr. ř. není tu základního předpokladu tohoto zákonného ustanovení, totiž výroku soudu, že zde není nutné (veřejné nebo soukromé) obžaloby, na jehož podkladě byla by zmateční stížnost teprve oprávněna dovozovati, že výrokem tím byl porušen zákon. Bylo proto zmateční stížnost, pokud čelí proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 488 tr. zák. a článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863 jako neodůvodněnou zavrhnouti.
Opodstatněna jest však stížnost, pokud dle čís. 10 §u 281 tr. ř. namítá, že obžalovaný neprávem byl odsouzen kromě pro přestupek §u 488 tr. zák. také pro ideálně souběžný přestupek §u 491 tr. zák. Pojem vydávání někoho ve veřejný posměch podle §u 491 tr. zák. předpokládá, že závadný výrok, ať již obsahem, ať formou, buď všeobecně neb uváděje určité okolnosti, sesměšňuje osobu, proti níž čelí, způsobem, ve veřejném mínění ji snižujícím. O takovém sesměšňování nelze však v tomto případě mluviti, čemuž nasvědčuje i ohlas, kterýž stěžovatelův výrok dle zjištění napadeného rozsudku vyvolal v obecenstvu, byť i účinek hanlivého výroku sám o sobě pro skutkovou podstatu §u 491 tr. zák. nebyl rozhodujícím. Pokud stěžovatel obsahem svého výroku vinil vládu z postupu nezákonného a nečestného způsobem, který byl s to, ji ve veřejném mínění v opovržení uvésti a snížiti, bylo jeho jednání s hlediska trestního zákona úplně postiženo jíž tím, že bylo podřaděno pod ustanovení §u 488 tr. zák. Současné podřadění pod ustanovení §u 491 tr. zák. příčí se zákonu a činí dotčenou část rozsudku s hlediska čís. 10 §u 281 tr. ř. zmatečnou, pročež bylo odsuzující výrok v tomto směru zrušiti a obžalovaného co do přestupku dle §u 491 tr. zák. z obžaloby sprostiti.

Citace:

č. 1674. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 457-459.