Čís. 1441.

Neuzavření závor před příjezdem vlaku spadá pod ustanovení §u 431 tr. zák., třebas tím nebyla způsobena smrt nebo poškození člověka.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1924, Kr II 267/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 14. března 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §§ů 431 a 432 tr. zák., — mimo jiné z těchto
důvodů:
V neprávu je zmateční stížnost, dovozujíc z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., že jest vyloučena skutková podstata §u 431 (správně 432) tr. zák. tím, že nalézací soud zjišťuje, že usmrcení H-ové není v příčinné spojitosti s opomenutím obžalovaného. Jestiť okolnost, že z jednání neb opomenutí, po rozumu §§ů 337 (335), 432 (431) tr. zák. nedbalého, nevzešel účinek v §u 337 tr. zák. naznačený — smrt nebo těžké poškození člověka na těle onou skutkovou známkou, jíž liší se skutková podstata přečinu §u 337 tr. zák. od skutkové podstaty přestupku §u 432 tr. zák. Tato skutková podstata jest naplněna nedbalým jednáním neb opomenutím rázu, v těchto §§ech naznačeného, o sobě, i když tím škoda skutečná nebyla způsobena (slova »takové provinění« §u 432 tr. zák. a dovolávané tím ustanovení §u 431 tr. zák.). Okolnost, že nedbalost stěžovatelova nebyla příčinou smrti Marie H-ové, jež dle předpokladu nalézacího soudu vrhla se v sebevražedném úmyslu pod vlak a svůj úmysl byla by provedla i bez nedbalosti stěžovatelovy, nevylučuje, že tato nedbalost mohla se státi příčinou úrazu jiných osob, takového úmyslu nemajících, kdyžtě — jak rozsudek na základě výpovědi svědka S-a dále zjišťuje, — chodívá tam mnoho lidí cestou, již bylo stěžovateli uzavříti závorami po dobu, kdy projíždí vlak místem, kde ona cesta a železniční trať se křižují. Není-li stěžovatel zodpovědným za smrt H-ové, poněvadž by ji nebyl ani řádným plněním svých povinností zamezil, zodpovídá přece za to, že opomenutím řádného plnění své povinnosti způsobil nebezpečenství pro život, zdraví nebo bezpečnost těla jiných lidí, třebaže z tohoto nebezpečí nevznikla skutečná škoda někoho z těchto lidí.

Citace:

č. 1441. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 31-32.