Čís. 1838.

Ochrana známek (zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.).
Zboží jest označeno známkou, je-li tato ve hmotném poměru ke zboží nebo к obalu; nespadá pod skutkovou podstatu §u 23 zákona, bylo-li zboží označeno jako známkou chráněné pouze slovy, užitými při jeho prodeji, nebo ve zvláštním potvrzení o prodeji.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1924, Zm I 531/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 3. června 1924, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem podle §u 23 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby.
Důvody:
Dle napadeného rozsudku záleží trestný čin obžalovaného v tom, že Vavřínu N-ovi prodal jako »Lora-Krem« jiný krem na obuv s podotknutím. že je to Lora-krem, jakož i že к žádosti kupitelově dal mu písemné potvrzení, že dne 27. srpna 1923 bylo u firmy Hugo Sch. v Chebu koupeno za 48 Kč Lora-kremu na obuv. Prvý soud má za to, že toto zjištěné jednání obžalovaného zakládá skutkovou podstatu přečinu podle §u 23 zákona o ochraně známek, poněvadž bezprávné označení zboží známkou chráněnou nevyžaduje, by zboží samo bylo opatřeno nálepkou nebo jinakým způsobem, který by chráněnou známku vyjadřoval, a že stačí, když zboží bylo vůbec známkou takovou bezprávně pojmenováno. Zmateční stížnost, napadající tento právní názor s hlediska zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř., jest odůvodněna. Jak z doslovu §§ů 1 a 11 zákona o ochraně známek, pokud se týče zákona ze dne 30. července 1895, čís. 108 ř. zák. vyplývá, soukromý obžalobce zápisem známky »Lora« do známkového rejstříku u obchodní a průmyslové komory v Chebu nabyl výhradného práva, jednak značití určité své výrobky nebo jejich balení, obaly a pod. touto známkou, která jako značka jeho zboží měla je lišiti od zboží stejného druhu jiných výrobců, jednak dáti takto známkované zboží do obchodu a tam je chovati na prodej. Vlastní podstata tohoto oprávnění, záležející v tom, že chráněná známka na zboží jest prostředkem, dodávajícím zboží určitý, zevně poznatelný ráz, zajišťuje dle svého účelu osobě oprávněné jediné výhradné právo na užívání chráněné známky a naproti tomu zakazuje každému jinému, by na svém zboží této chráněné známky neužíval a tak nebudil zdání, že je to zboží, pocházející ze závodu osoby oprávněné. Jedná-li kdo proti tomuto zákazu, ať již tuto známku vědomě padělá, neb upotřebí chráněné známky na svém zboží, nebo na jejím balení, obalu a pod., dopustil se zasáhnutí ve známkové právo osoby oprávněné ve smyslu §u 23 zákona na ochranu známek. Vydával-li obžalovaný, jak je zjištěno, zboží, které prodal, za Lora-krem, aniž by zboží to bývalo opatřeno chráněnou známkou, nelze tvrditi, že ve smyslu §u 23 zákona o ochraně známek šlo o »označení zboží známkou«, a ani písemné potvrzení, že prodávaný krem je Lora-krem, nespadá pod toto ustanovení zákona, které předpokládá, by samo zboží bylo bezprávně opatřeno chráněnou známkou.
Názoru tomu odpovídá také právní nauka, zastávaná zejména spisovateli Dry Ábelem a Adlerem v jejich »System des österr. Markenrechtes«, z nichž onen tvrdí na str. 3., že známka musí býti hmotně spojena s chráněným zbožím nebo jeho obalem, kdežto druhý na str. 68 uvádí, že známka musí býti viditelná. Známka jest tedy ve hmotném poměru ku zboží nebo к obalu; této náležitosti tu však není, bylo-li zboží pouze slovy, užitými při jeho prodeji, nebo na zvláštním potvrzení o prodeji označeno jako zboží známkou chráněné, jelikož takovéto použití známky, jež není hmotně spojeno se zbožím, nelze pokládati za označení zboží známkou ve smyslu §u 23 zákona. Pojem bezprávného označení známky byl tedy nalézacím soudem mylně vyložen, a ježto soud nic jiného nezjišťuje, než že obžalovaný mazadlo jím prodané ústně a na vystaveném potvrzení označil »Lora«, nelze jeho čin podřaditi ustanovení §u 23 zákona na ochranu známek.

Citace:

č. 1838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 777-778.