Čís. 1544.

Zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.
Potupení samé instituce republiky spadá pod skutkovou podstatu §u 14 čís. 5, nikoliv §u 20 zákona.
Souběh trestního zákona (§ 65 a) a zákona na ochranu republiky (§ 14 čís. 5).
(Rozh. ze dne 13. března 1924, Kr II 409/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 8. června 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 20 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Stížnosti dlužno dáti za pravdu, pokud brojí proti odsouzení pro přestupek podle §u 20 zákona na ochranu republiky. První soud posoudil věc nesprávně, podřadiv jednání obžalovaného, o němž zjišťuje, že, byv eskortován četníkem po silnici ke K., hanobil šťvavě republiku slovy: »die Republik ist eine Ohrfeige wert,« »es ist eine Barbarei, mich unterwegs anzuhalten; so etwas ist nur in der böhmischen Republik möglich« pod ustanovení §u 20 zák. na ochr. rep., které stíhá trestem mimo jiné toho, kdo potupí označení, název republiky, nikoliv toho, kdo hanobí samu instituci republiky. Takovéto hanobení, děje-li se veřejně, způsobem surovým a štvavým tak, že to může vážnost republiky snížiti, spadá pod trestní sankci §u 14 čís. 5 cit. zák. a měl býti tedy čin obžalovaného posuzován dle tohoto zákonného ustanovení. Použití jeho není na závadu okolnost, že čin byl spáchán 29. března 1923, tedy před působností zákona na ochranu republiky, poněvadž jde o skutkový děj, který byl v době spáchání trestným dle §u 65 a) tr. zák., jak správně uvádí napadený rozsudek, který zjišťuje, že úmyslem obžalovaného bylo popuzovali (k nenávisti) proti státnímu svazku československé republiky. Okolnost, že obžaloba byla podána na přestupek §u 20 zákona na ochr. rep., nikoliv na zločin podle §u 65 a) tr. zák. rovněž není na závadu, poněvadž předmětem obžaloby není právní kvalifikace, nýbrž žalobní děj a soud jest povinen podle §u 262 tr. ř. přihlížeti k novým okolnostem, které vyjdou na jevo za hlavního přelíčení a mají význam pro správnou, od žaloby odchylnou kvalifikaci čičnu trestného. Vzhledem k tomu, že předmětem obžaloby byl závadný výrok, spadající pod trestní ustanovení §u 65 a) tr. zák. a dle zásady čl. IX. uvozovacího zákona k tr. zák. dlužno použiti nového zákona jako mírnějšího, měl býti čin posuzován podle §u 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. Poněvadž se v tom směru první soud věcí nezabýval a neučinil zjištění, potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, nezbylo než rozsudek ve výroku pro § 20 zák. na ochr. rep. zrušiti a uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1544. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 223-224.