Čís. 1620.

Slovensko a Podkarpatskou Rus nelze pokládati za cizozemsko ve smyslu §§ů 5, 23, 24, 64, 65 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák.
Dodatečné udělení povolení k dovozu nevylučuje trestnost pachatele, jenž dovezl dobytek proti platnému a řádně vyhlášenému zákazu.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1924, Zm II 17/24.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. listopadu 1923, jímž byla obžalována podle §u 259 čís. 3 tr ř. sproštěna z obžaloby pro přečin podle §§ů 5 a 65 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti veřejného obžalobce, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 b) tr. ř., vytýká, že nalézací soud, zjistiv, že obžalovaná dne 23. dubna 1923, přes řádně vyhlášenou zápověď Zemské správy politické v Brně ze dvě 6. září 1922, vydanou na základě §u 5 zákona ze dvě 6. srpna 1909, čís. 177 dovezla čtyři selata z Nového Města nad Váhem do V. nad Mor. a že zákaz dovozu vepřového dobytka ze Slovenska na Moravu byl v obci V. nad Mor. vyhlášen dne 22. září 1922, a prohlásivše neznalost této vyhlášky nevylučovala by trestnost činu obžalované. Neprávem shledává okolnost, kterou trestnost činu se ruší, v tom, že obžalované bylo dodatečně zemskou politickou správou v Brně uděleno povolení k dovozu těchto selat. Pro názor, že čin stal se tím beztrestným, není v zákoně opory. Nelze ovšem dovolávati se na odůvodněnou právní povahy přečinu ustanovení §§ů 5 a 65 zákona ze dne 6. srpna 1909 čís. 177 ř. zák., ježto vzhledem ke změně státoprávního poměru mezi Slovenskem a historickými zeměmi republiky skutková podstata tohoto přečinu v tomto případě v úvahu přijíti nemůže. Jak nasvědčuje tomu celá úprava druhého oddílu a doslov onoho zákona a dikce jednotlivých jeho paragrafů, zamýšlel zákonodárce předpisy těmi chrániti právě země tehdá na říšské radě zastoupené proti zavlečení nemoci dobytčích z cizozemska do tuzemska. Že k cizozemsku ve smyslu tohoto zákona tehdy ovšem patřily i tak zvané země koruny sv. Štěpána, tedy i Slovensko a Podkarpatská Rus, na věci ničeho nemění, uváží-li se, že právě se strany Uherska přímo úzkostlivě bylo na to hleděno, by jeho státní samostatnost v každém směru byla zdůrazňována. Za nynějšího poměru těchto zemí k historickým zemím republiky, jak ustálen ještě §§y 2 a násl. ústavní listiny, jeví se přes různost v obojím zákonodárství používání předpisu §u 5 cit. zák. k uzavírání se jedné části republiky proti jiné části, přihlíží-li se k pravému smyslu zákona, neudržitelným, a nelze překročení zákazu dovozu podřaditi pod § 65 zák., jak obžalobou navrhováno, byť i vyhláška zemské správy politické dovolávala se §u 5 zákona o nem. dob. Pro potrestání překročení zákazu mohou přejíti V úvahu po případě jen předpisy III. oddílu zákona (viz §§y 23, 24 a 64 zák.). Ale i o předpisech těch platí, co zmateční stížnost uvádí o přečinu v §§ech 5 a 65 zák. naznačeném. Neboť mohou přijíti zde v úvahu jen předpisy, jež dlužno pokládali za tak zvané delikty formální (§ 238 tr. zák.), jež jsou dokonány již tehdy, překročí-li pachatel vědomě ten který zákaz, a jejichž trestnost nemůže býti vyloučena dodatečným udělením povolení k němu, nestanovali zákon opaku. Napadený výrok jest tedy zmatečným ve smyslu dovolávaného důvodu zmatečnosti a pro nedostatek skutkových zjištění, jež by při právním podřadění slušelo nálezu položiti za základ, bylo rozsudek zrušiti a věc přikázati příslušnému nyní soudu okresnímu k opětnému projednání a rozsouzení, ježto o přečinu, odůvodňujícím příslušnost sborového soudu, dle toho, co dolíčeno, mluviti již nelze.

Citace:

č. 1620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 356-358.