Čís. 1499.Zaměstnavatel, jenž, ač srazil zaměstnancům příspěvky pro nemocenskou pokladnu, jich pokladně nezaplatil nebo dělníků vůbec neohlásil, dopouští se zpronevěry (§183 tr. zák.), nikoliv však zpronevěry úřední (§ 181 tr. zák.).(Rozh. ze dne 14, února 1924, Kr II 350/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti, obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. května 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry dle §§ů 181, 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným zločinem zpronevěry dle §u 183 tr. zák., jíž se dopustil tím, že v letech 1921, 1922 a před tím, v B. jemu svěřené pojistné příspěvky dělníků pro nemocenskou pokladnu v částce vyšší než 200 Kč za sebou zadržel a sí přivlastnil.Důvody:Neprávem stěžovatel spatřuje mylné použití a porušení zákona v tom, že byl uznán vinným zločinem zpronevěry, jehož se dopustil zadržováním a přivlastněním si příspěvků pro nemocenskou pokladnu, ačkoliv dělníci, jejichž příspěvky si podle obžaloby zadržel a přivlastnil, u nemocenské pokladny ohlášeni nebyli. Tím prý odpadá předpoklad článku XV. zákona o nemocenském pojištění ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n., ježto, dokud nejsou dělníci u nemocenské pokladny ohlášeni, dotud prý nejsou příspěvky na .nemocenskou pokladnu, od nich vybrané, statkem státem mu svěřeným, nýbrž mohlo by se dotud nanejvýš jednati o to, zda dělníky ty neklamal. Stěžovatel přehlíží, že dělníci, podrobení pojištění ve smyslu §u 1 zákona o nemocenském pojištění dělníků v doslovu zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n. počínají býti členy dnem, jímž vstupují do dotyčného zaměstnání, a že dle §u 22 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., právo ku podpoře vzniká pro členy pokladny, pojištění podrobené, dnem, jímž se stali členy pokladny. Ustanovení §u 33 zákona ze dne 30. března 1888 ve znění článku XV. zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n., proto vůbec nepředpokládá, že dělníci byli již ohlášeni, nýbrž poskytuje zaměstnateli právo, sraziti si příspěvky, jež dělníci povinni jsou zapravovati ze svého, bez ohledu na ohlášení, prohlašujíc jen v třetím odstavci, že takto zadržené příspěvky jsou statkem, zaměstnavateli svěřeným. Jak vysvítá z §u 36 zákona, který poskytuje zaměstnateli jen právo, by srazil příspěvky, a který používání tohoto práva obmezuje na určitou lhůtu, může se třetí odstavec této zákonné stati vztahovati právě jen na případy, ve kterých zaměstnavatel příspěvků za dělníky ještě nezaplatil, buďto že jest s platy v prodlení, neb že dělníků vůbec neohlásil. Pokud zmateční stížnost namítá, že skutková podstata zpronevěry není dána též proto, že dělníci vykonávali práci u stěžovatele jako zaměstnání vedlejší a příležitostné a že proto ve smyslu §u 1 zákona nepodléhají vůbec pojištění, stačí odkázati ji na výrok nalézacího soudu, že nelze přihlíželi k zodpovídání se stěžovatelovu, že nepřihlásil pouze přechodné dělníky, poněvadž dle zákona i takové dělníky nutno přihlásiti, když je to jejich hlavní zaměstnání, a ježto dle výpovědi svědka J-a při stavební živnosti přechodní dělníci jsou velmi řídkými případy, čímž nalézací soud dal výraz svému přesvědčení, že neohlášení dělníci nevykonávali práce v živnosti stěžovatelově jako vedlejší zaměstnání, ani jen příležitostně. Zmateční stížnost, nevycházejíc z tohoto zjištění, neprovádí v tomto směru po zákonu dovolávaného zmatku, jenž, jsa názoru hmotněprávního, vyžaduje, by porovnán byl se zákonem jen skutkový děj, nalézacím soudem zjištěný. Naproti tomu dlužno přisvědčiti zmateční stížnosti, pokud v ústním přednesu obhájcově uplatňuje zmatek dle čís. 10 §u 281 tr. ř., jejž spatřuje v tom, že rozsudek nalézacího soudu uznává obžalovaného vin- ným zločinem zpronevěry též ve smyslu §u 181 tr. ř., vycházeje ze stanoviska, že zpronevěřené příspěvky dělníků byly svěřeny stěžovateli na základě zvláštního vrchnostenského příkazu. Rozsudek sám neuvádí, kterou vrchností neb kterým obecním úřadem byly stěžovateli příspěvky dělníků svěřeny. Patrně tane mu na mysli ustanovení článku XV. zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n., že příspěvky, jež zaměstnavatel srazil zaměstnancům ze mzdy nebo služného, jsou statkem, zaměstnavateli svěřeným. Než zákon v této stati ani neobsahuje všeobecného příkazu vrchostenského ve smyslu §u 181 tr. zák., ani nesvěřil zaměstnavatelům obstarávání vládních prací, nezměňuje ustanovení §u 36 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., které poskytuje zaměstnavateli jen postižní právo proti dělníkům ohledně jím zaplacených příspěvků, jež dělníci podle zákona mají zapravovati ze svého. Jedná se tu jen o zákonnou fikci, poskytující možnost, by byli trestně stíháni zaměstnavatelé, kteří, srazivše příspěvky dělníkům, nedostáli své povinnosti k zaplacení nemocenského nebo dokonce ohlášení dělníků ku pojištění nemocenskému. Bylo proto nutno v tomto směru zmateční stížnosti vyhověti.