Čís. 1672.

Podmíněný odklad výkonu trestu (zákon ze dne 17, října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Ustanovení poslední věty čtvrtého odstavce §u 6 zákona dlužno použiti jen v případech, kde k platnosti přišlo nebo přijití mělo ustanovení §u 265 tr. ř.
(Rozh. ze dne 14. června 1924, Zm I 346/24)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze 27. června 1923, pokud jím podle §u 477 tr. ř. bylo zrušeno rozhodnutí prvého soudce, obžalovanému Františku J-ovi podmíněné odsouzení nepovolující, a pokud jím vysloveno bylo, že ohledně Františka J-a přísluší rozhodnouti o odkladu trestu soudu sborovému, dále pak usnesením okresního soudu v Libochovicích z 21. listopadu 1923, jímž postoupeny byly spisy krajskému soudu v Litoměřicích k příslušnému jednání, porušen byl zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. v prvé a druhé větě čtvrtého odstavce §u 5; rozhodnutí krajského soudu, pokud jím vysloveno bylo, že ohledně Františka J-a přísluší rozhodnouti o odkladu trestu soudu sborovému a usnesení okresního soudu v Libochovicích z 21. listopadu 1923, kterým postoupeny byly spisy krajskému soudu v Litoměřicích k příslušnému jednání, se zrušují. Důvody:
Rozsudkem krajského jako porotního soudu v Litoměřicích ze dne 12. října 1922, byl František J. právoplatně odsouzen pro zločin nedokonaného násilného smilstva podle §§u 8, 125 tr. zák. a přestupek proti veřejné mravopočestnosti podle §u 516 tr. zák., jež spáchal vesměs dne 16. dubna 1922, do těžkého žaláře v trvaní jednoho roku, zostřeného 4 posty, podmíněně se zkušební dobou 3 roků. Rozsudkem okresního soudu v Libochovicích ze dne 18. dubna 1923, odsouzen byl týž František J. nepodmínečně pro přestupek §u 516 tr. zák., jehož se dopustil 21. března 1923, do tuhého vězení v trvání 6 neděl, dvěma posty zostřeného. Proti tomuto rozsudku ohlásili odvolání: veřejný obžalobce do výměry trestu a obžalovaný co do viny a výměry trestu. Krajský jako odvolací soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 27. června 1923 vyhověl odvolání Františka J-a, pokud jde o výrok o trestu, snížil mu trest na tuhé vězení v trvání 3 neděl a zrušil dle §u 477 tr. ř. rozhodnutí soudce prvého, že se tomuto obžalovanému podmíněné odsouzení nepovoluje, z důvodů zmatečnosti dle §u 281 čís. 10 tr. ř. s odůvodněním, že František J. byl rozsudkem krajského jako porotního soudu v Litoměřicích dne 12. října 1922 podmíněně odsouzen a dle poslední věty čtvrtého odstavce §u 6 zákona čís. 562/19, vynáší-li později rozsudek soud okresní, kdežto podmíněné odsouzení vyslovil soud sborový nebo soud porotní, přísluší rozhodnutí o odkladu trestu soudu sborovému. Tento názor odvolacího soudu se nesrovnává se zákonem, neboť onoho ustanovení poslední věty čtvrtého odstavce §u 6 zákona o podmíněném odsouzení dlužno použiti jen v tom případě, když vinník odsouzen byl pro skutek, spáchaný před dřívějším rozsudkem, nikoli však pro čin, jenž stal se po tomto rozsudku, tedy jen v případech, kde k platnosti přišlo neb přijití měloi ustanovení §u 265 tr. ř. V tomto případě šlo o trestný skutek, spáchaný dne 21. března 1923, tedy po porotním rozsudku z 12. října 1922, a použiti proto bylo prvé a druhé vety čtvrtého odstavce §u 6. Stejně rozhodl nejvyšsí soud nálezem sb. n. s. č. 1252. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona po rozumu §u 292 tr. ř. vyhověti a uznati jak se stalo, při čemž dlužno podotknouti, že co do rozhodnutí soudu odvolacího, pokud jím §u 477 tr. ř. bylo zrušeno rozhodnutí prvého soudce, obžalovanému Františku J-ovi podmíněné odsouzení nepovolující, nebylo lze soudu zrušovacímu kromě zjištění uvedeného porušení zákona vysloviti také jeho zrušení, ježto rozhodnutím tím nalezeno bylo ve zřejmý prospěch obžalovaného, neboť připuštěna byla — byť i neprávem — aspoň abstraktní možnost, že sborový soud by mohl uznati na odsouzení podmíněné. Nezákonné odstoupení spisů krajskému soudu bylo ovšem zrušiti. Trvá však nadále odvolacím soudem vyslovené zrušení rozhodnutí prvého soudu, Františku J-ovi podmíněné odsouzení nepovolujícího, v kterémžto bodu, jak uvedeno, dle §u 292 tr. ř. výrok odvolacího soudu odstraniti nelze. Tím nastává nutnost, aby povolaný okresní soud mezeru tu novým rozhodnutím dle §u 7 odstavec druhý zákona o podmíněném odsouzení vyplnil.

Citace:

č. 1672. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 453-454.