Čís. 1797.

Jde o reformatio in peius (§ 293 odstavec třetí tr. ř.) a zmatek čís. 11 §u 281 tr. ř., uznal-li soud v novém rozsudku, k němuž došlo následkem zmateční stížnosti obžalovaného samého, že se mu podmíněný odklad výkonu trestu nepovoluje, ač mu zrušený rozsudek odklad ten povolil a ač v novém rotzsudku uznáno zase na týž trest, jako v rozsudku zrušeném.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1924, Zm I 460/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 1924, pokud jím stěžovatelka uznána byla vinnou zločinem podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 a), b) tr. zák., pokud směřovala proti výroku, kterým byl stěžovatelce odepřen podmíněný odklad výkonu trestu, zrušil napadený rozsudek ve výroku o odepření podmíněného odsouzení jako zmatečný a povolil obžalované podmíněný odklad trestu, vysloveného nalézacím soudem, se zkušební lhůtou tříletou.
Důvody:
Pod nesprávným označením odvolání provádí obžalovaná ve svém opravném prostředku správně důvod zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř., dovozujíc, že první soud překročil meze svého trestního oprávnění, odepřev jí podmíněný odklad trestu přes to, že prvním rozsudkem krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 1923, který byl k její zmateční stížnosti rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. května 1923 zrušen, byl jí povolen podmíněný odklad trestu, jenž jí byl vyměřen ve stejné výši, jako v rozsudku, kterému ona nyní odporuje. Stěžovatelka právem shledává v tomto postupu nalézacího soudu porušení zákazu reformatio in peius, vysloveného v §u 293 odstavec třetí tr. ř. Příčíť se zajisté tomuto zákonnému zákazu, stanoví-li nalézací soud v rozsudku, vydaném po novém hlavním přelíčení, к němuž došlo následkem zmateční stížnosti obžalované, sice týž trest na svobodě co do doby trvání (mimo ztrátu práva volebního), ale obojí vysloví bezpodmínečně, kdežto v dřívějším zrušeném rozsudku uložil týž trest podmínečně s odkladem a zkušební lhůtou 3letou. Netřeba ani blíže dovozovati, že trest bezpodmínečně uložený jest daleko přísnějším než trest, jehož výkon byl odložen pod podmínkou §u 1 zákona o podmíněném odsouzení. První soud, nedbaje ustanovení §u 293 odstavec třetí tr. ř., překročil tudíž meze svého trestního oprávnění a zavinil tím zmatečnost rozsudku dle čís. 11 §u 281 tr. ř. Bylo proto vyhověti v tomto směru oprávněné zmateční stížnosti obžalovaného a obnoviti zase mírnější trest, stanovený prvním rozsudkem nalézacího soudu.

Citace:

č. 1797. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 693-694.