Čís. 1582.

K beztrestnosti zpronevěry (§ 181 tr. zák.) nestačí, že majetkové poměry pachatelovy připouštějí krytí zadrženého peníze, nýbrž vyžaduje se, by byl schopen kdykoliv krytí poskytnouti.
(Rozh. ze dne 31. března 1924, Kr II 530/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském1 Hradišti ze dne 6. října 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 181 tr. zák. Důvodу:
Zmateční stížnost spatřuje důvod zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. v tom, že nalézací soud, ačkoliv přijímá za prokázáno, že stěžovatel jest majetným a má dostatečné krytí pro zadržený obnos, postavil se na stanovisko, že přes to dopustil se zločinu zpronevěry, poněvadž prý stěžovatel neměl pohotově obnos, kterým by zadržená částka byla bývala ihned kryta. Tento názor jest prý mylným, jelikož judikatura stojí na tom stanovisku, že v takovém případě, kde majetkové poměry obžalovaného jsou takovými, že může krýti zadržený obnos, je pachatel beztrestným. Judikatura prý nevyžaduje, aby pachatel měl dostatečné hotové peníze, nýbrž vyžaduje vůbec, aby majetkové poměry pachatelovy byly takovými, aby připouštěly krytí zadrženého obnosu. Stížnost je na omylu. Úplně nemístně cituje rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského čís. sb. 3860/1912, které výslovně beztrestnost pachatelovu činí závislou na tom, že jsou majetkové poměry pachatelovy takovými, že »kdуkоli« jest s to, aby k přikazatelově žádosti částku, k vlastním účelům upotřebenou, nahradil aneb ihned dostál převzaté povinnosti, zboží, přikazatelem již zaplacené, dodati. O tom však, že stěžovatel kdykoli mohl svěřenou mu částku K-ovi odevzdati, v tomto případě nelze mluviti. Správně poukazuje nalézací soud v tom směru k tomu, že majetek obžalovaného pozůstává jen z domku a polí, což vylučuje možnost, aby stěžovatel mohl kdykoli a ihned K-ovu příkazu vyhověti. Právem tedy soud nalézací podřadil čin stěžovatelův skutkové podstatě zločinu podle §u 181 tr. zák.

Citace:

č. 1582. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 292-293.